Obrázky z Kutné Hory - vznosná i architektonicky podmanivá „svatá Barbora“

Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře – odvěký symbol města. Petr Parléř, Matyáš Rejsek, Benedikt Rejt, tři významní architekti a jedna z nejoriginálnějších pozdně gotických staveb katedrálního typu v Evropě.

Architektonické památky Kutné Hory vznikly kdysi v nevídané kráse a množství především díky bohatství země – stříbru. Ostatně počet památek v Kutné hoře a širším okolí je impozantní. Například z významných českých katedrál se zde nachází hned čtyři – torzo katedrály v Klášterní Skalici, kolínský chrám sv. Bartoloměje, katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci a chrám svaté Barbory v Kutné Hoře.

Mnozí návštěvníci Kutné Hory znají pouze Chrám svaté Barbory, ale ještě dříve než začalo vznikat město, stály opodál klášter a katedrála Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci. A právě s ní sváděli vlivní měšťané Hory Kutné po určitou dobu duchovní boj, který nakonec vyústil ve stavbu vlastního chrámu uvnitř hradeb města, které patřilo po určitou dobu k největším producentům stříbra v Evropě. Jednalo se tudíž o stavbu, která nebyla založena z církevních důvodů, jak bylo v té době obvyklé. Z „obecních grošů“ se začal budovat hornický chrám, jehož zasvěcení patronce havířů, svaté Barboře, bylo logické a jednoznačné.

To se psal rok 1388. Alespoň toto datum je uváděno jako počátek velkolepé stavby, která se střídavě stavěla i nestavěla, jelikož jí občas doba i někteří lidé nepřáli. Před vchodem do chrámu lze však spatřit nádhernou dvoupatrovou pohřební kapli, která je dokonce o desetiletí starší než samotná katedrála. Strohá, účelná stavba patrně sloužila k tomu, aby zde shromažďovali kosti ze hřbitova nacházejícím se na místě budoucí katedrály.

Začátky však nebyly vůbec jednoduché, jelikož Hory Kutny neměly v té době ani vlastní kamennou radnici a tudíž se mnozí ptali, proč zrovna chrám, když jeden již stojí nedaleko. Nakonec se kutnohorští měšťané dohodli, snad po vzoru Prahy, že by měla ve městě zůstat také nějaká vzpomínka na stříbro, které těžili z hlubin země.

Každá šikovná ruka, která se podílela na stavbě chrámu svaté Barbory, by měla být určitě zmíněna. Hory Kutné byly plné šikovných kameníků, kteří si stavěli měšťanské domy, ale zmíněný skvost vytvořili a vtiskli mu své představy především tři význační stavitelé. Prvním z nich byl Jan Parléř, syn stavitele Svatovítské katedrály Petra Parléře. Pod jeho dohledem rostl chrám zpočátku neuvěřitelně rychle. Vystavěna byla nejstarší část chrámu s věncem obvodových kaplí podle vzorů francouzských katedrál. A tak již čtyři roky po započetí stavby bylo vysvěceno 15 oltářů a ke každému ustanoven zvláštní kněz. Stavba z pískovce těženého v nedalekých lomech se brzy vyšplhala přibližně do poloviny dnešní výšky a původně budované trojlodí bylo rozšířeno o široké vnější lodě.

Stavba zdárně pokračovala i po smrti Jana Parléře (1405 či 1406), pod vedením dalších mistrů huti. I přesto se toho moc v následujících desetiletí nezměnilo. Husitská revoluce nepřála snad žádnému budování staveb a tak obnovení prací souvisí až s ukončením bojů. Roku 1482 rozhodl král Vladislav II. Jagellonský, který Kutnou Horu štědře podporoval, o dostavbě katedrály. Prací se ujali místní stavitelé, především kameník Hanuš nebo Briccius Gauske, kteří pokračovali pravděpodobně v záměrech Jana Parléře.

Chrám Panny Barbory. Velká práce pro velké umělce. Zlomem ve stavbě chrámu bylo rozhodnutí o působení dvou pražských stavebních mistrů, které bylo učiněno po smrti mistra Hanuše roku 1489. Nejprve přišel z Prahy Matyáš (Matěj) Rejsek, který však zpočátku nenašel pochopení mezi místními kameníky. Bylo mu vytýkáno jeho kamenické a řemeslné vzdělání, o čemž musel nakonec rozhodnout Benedikt Rejt, vedoucí kamenického cechu na Pražském hradě. V té době určitě netušil, že se bude nakonec také na této stavbě podílet. Ve zmíněném sporu se přiklonil na stranu Rejska, který tak mohl pokračovat ve stavbě chrámu sv. Barbory. Zpočátku však musel řešit celkovou konstrukci stavby a skelet katedrály, který se rozhodl rozčlenit a zjemnit velkým množstvím dekorativních kamenických prvků provedených velice čistě a na vysoké úrovni. Tímto udělal ze stavby výjimečné architektonické dílo pozdní gotiky, které bylo ojedinělé nejenom v Česku, ale i v Evropě té doby.

Nejvýznamnějším prvkem stavby, který je spojován se jménem Matyáše Rejska a jeho hutě, je chór. Tady stavitel navázal na předešlou práci, realizoval vnější opěrný systém, okenní stěnu chóru, dostavěl horní část (triforium), postavil sloupky, doplnil okenní stěny a na horizontální interiérovou římsu provedl kružbové zábradlí. V prvním roce 16. století provedl malovanou znakovou galerii na klenbě a o tři roky později bylo zaskleno první okno.

Když Matyáš Rejsek prvního července 1506 v Kutné Hoře zemřel, hledali měšťané Kutné Hory místo něho náhradu. Trvalo jim to dlouhých šest let. Až v dubnu roku 1512 se ujal stavby již zmíněný Benedikt Rejt, který sice navázal na svého předchůdce, ale i přesto znamenal jeho příchod zásadní změnu. Rozhodl se opustit myšlenku pětilodí a postavil ke stávající chrámové lodi ještě dvě shodné. Tím se vrátil k původnímu síňovému trojlodí, které následně uzavřel, zaklenul monumentální klenbou s krouženými žebry.

Roku 1536 sice Benedikt Rejt zemřel, ale podle jeho projektu se stavělo i v době následující. Největším problémem jak pro stavbu, tak pro lidi navštěvující chrám, byla chybějící střecha. Střední trojlodí bylo zaklenuto až roku 1547. To už však byla prosperita kutnohorských dolů pryč, stříbro docházelo a s tím i finanční zdroje. Proto bylo rozhodnuto o předčasném ukončení stavby. Patrně také v této době byla definitivně určena celková hmota chrámu, který měl mít původně až dvojnásobné rozměry. Nakonec byl kostel v roce 1558 uzavřen provizorní zdí.  

Na začátku pobělohorské rekatolizace stavby nepřibylo, nýbrž dokonce trochu chrámu ubylo. Kostel musel být totiž zbaven utrakvistických symbolů – obličeje mistra Jana Husa nebo kalichu. Nakonec byl roku 1626 tento klenot gotického stavitelství předán jezuitům, kteří sice provedli nějaké úpravy, ale i tak zůstala stavba nedokončena dalších téměř tři sta let.

Až v roce 1884 bylo na základě popudu místního archeologického spolku Vocel rozhodnuto o dostavbě i rekonstrukci chrámu. Práce, při kterých vzniklo například zcela nové neogotické průčelí, pokračovaly až do začátku 20. století. Roku 1905 byl konečně odvěký symbol Kutné Hory dokončen. To znamená, že na své definitivní dobudování muselo toto slavné a velké dílo, nádherná práce lidských rukou, čekat více než 500 let. Po celou dobu se v ní scházeli obyvatelé města k bohoslužbám a především v dobách těžby stříbra se tady horníci modlili ke své patronce. Věřili, že jim pomůže i v beznadějných situacích, zvlášť při závalech. Pověstí o tom existoval nespočet.

Monumentální stavbě dominují tři věže, které pomáhají navodit dojem, že stavitelé katedrály její střechu s lesem věžiček ukotvili do nebe. Blíže Bohu než lidskému oku. Tudíž by se člověk potřeboval proletět okolo této stavby, aby se mohl kochat všemi jejími skvosty, které daly společně katedrále nezaměnitelný vzhled. Bystrým zrakem nebo lépe s dalekohledem může člověk pozorovat detaily gotických oken lemovaných bohatě zdobenými pilíři, chrliče v podobě nejrůznějších příšer či žáby, okřídlené berany, netopýry, opici s pomerančem, harpyje, chiméry i démony.

Uvnitř chrámu spatří návštěvník úžasnou gotickou výzdobu tvořenou překrásnými freskami a vitrážemi, které zabarvují světlo do neskutečných tónů. Zajímavostí určitě je to, že kromě svatých jsou uvnitř chrámu také postavy horníků, což samozřejmě souvisí s tím, kdo stavbu nechal budovat. Erby šlechtických rodů jsou provedeny v mistrně propracované síťové žebrové klenbě. Dokonalá akustika chrámu je využívána k varhanním koncertům. A samozřejmě se tu konají pravidelné mše.

Hlavní přístupovou cestu k chrámu kolem Jezuitské koleje lemuje alej soch. Člověk, který tudy jde, neví, zda si je má detailně prohlížet nebo by měl již vzhlížet k svaté Barboře či se dívat do úžasného údolí říčky Vrchlice. Své kouzlo má také zajímavě upravený městský park okolo Katedrály svaté Barbory, jedné z nejoriginálnějších a nejvýznamnějších pozdně gotických chrámových staveb u nás i v Evropě, která je společně s historickým jádrem města Kutná Hora zapsána na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.

O Kutné Hoře, jejím okolí a některých zdejších stavbách jsem již něco napsal:

- Stříbro nad zlato a založení města: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=491701

- Kamenná kašna v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=494344

- Katedrála Nanebevzetí Panny Marie: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=495156

- Kostnice v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=503353

- Kamenný dům v Kutné Hoře: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=503720

- Jaroslav Vrchlický a Kutná Hora: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=549566

- patrně největší katedrála českého království: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=485181

- Kostel sv. Jakuba v obci Jakub - Církvice: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=476875

- ve městě se také odehrává děj povídky, mého spisovatelského experimentu: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=474655