Studium půvabného a jedinečného baroka na Broumovsku pod vedením učitelů Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce. Termín výuky – kdykoliv, školné se neplatí.
Asi to na počátku 18. století ani opat Othmar Daniel Zinke netušil, jaký mistrovský tah se mu podařil, když pozval do Broumova Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kyliána Ignáce. Značka Dientzenhofer neměla patrně tenkrát ještě takovou hodnotu.
Nejznámější je samozřejmě barokní broumovský klášter, ale otec se synem zasadili do okolní krajiny dalších deset pozoruhodných barokních šperků. Místa stavitelé nevybírali náhodně, podařilo se jim zajímavě pojmout propojení zdejší krásné přírody a budoucích staveb.
Kostely mají své vchody situované tak, aby mířily na broumovský klášter a současně byly z tohoto centrálního místa viditelné. Tudíž je jasné, že v případě těchto svatostánků neplatí jejich obvyklá orientace – oltář na východní straně kostela a vstup na západě. Zkoušel jsem se od kláštera v Broumově rozhlížet po okolí, ale zástavba města mi nedovolovala zahlédnout nějaký ze zmíněných kostelů. Podobně jsem dopadl, když jsem se pokoušel od kostelů zahlédnout klášter. Od vstupu to určitě možné není, možná z věže, ale tam jsem se nedostal. Ostatně kostely jsou většinou zavřené.
Broumovsko, kdysi bohatý region, se po druhé světové válce a nástupu komunismu zcela proměnilo. Stát se i v jiných částech republiky nestaral o kostely, ale tady po odsunu Němců zbylo jenom minimum věřících. Kostely začaly chátrat a moc nechybělo k jejich zbourání. Naštěstí dnes, kdy tady sice není věřících o moc více, se došlo k poznání, jakou má Broumovská skupina kostelů hodnotu. Samozřejmě je všechno o penězích, které se nedostávají a přitom je „práce jako na kostele“.
Jedinečná desítka kostelů, která vznikla v poměrně krátké době (1719 až 1743) je podle abecedy následující:
