Obrázky z Brna – sochy, sousoší, pomníky či památníky

Nebylo mým záměrem vidět celé město a ochutnat celé Brno. Jenom jsem se procházel tam, kde jsem kdysi študoval. Tenkrát tady těch soch bylo ale o něco méně než dnes.

Sochy, pomníky, sousoší či památníky. Většinou se člověk zastaví a věnuje dílu alespoň jeden pohled. Někdo ale v tom kusu kamene, betonu, dřeva, kovu či ledu objeví krásu, kterou pak v sobě nějakou dobu přechovává. Někdy krása v oku nestačí, je totiž potřeba i otevřené srdce. Jindy zase představivost vyvolá úsměv.

Možná jsem se u některých soch zastavil v souvislosti s myšlenkou určitého dějinného sochařského zlomu. Mám na mysli bourání soch v USA. Třeba jsem si říkal, zda při mé příští návštěvě Brna (snad to nebude opět až za třicet let) budou ještě všechna ta umělecká díla na svém místě. Je pravda, že v dějinách k bourání soch byl vždy potřeba nějaký výrazný impuls. S nástupem křesťanství lidé ničili sochy pohanských bohů. Po vzniku naší republiky, když se přestalo zpívat „za císaře pána a jeho rodinu“, bylo moderní odstraňovalo to, co připomínalo c.k. mocnářství. S nástupem komunismu začala mizet některá díla, která neodpovídala vkusu té doby. Po sametové revoluci přišli na řadu komunističtí pohlaváři a jim blízké osobnosti.

V Brně je toho ke koukání mnoho. Já jsem se při procházce městem občas zastavil a fotografoval. Nejprve zmíním ta umělecká díla, která tady již byly za dob mých studií. Některá místa jsem po více jak třiceti letech skoro nepoznával. Možná je to i tím, že jsem tenkrát věnoval větší pozornost hospodám a barům. Tam sice občas také někdo zkameněl, když přebral, ale kdovíjaký pohled to nebyl.

Kašna Parnas na Zelném trhu. Je to sice klasika, ale mě se líbí. Vznikla v roce 1696 podle návrhu rakouského architekta Johanna Bernharda Fischera von Erlach. Ústředním námětem je boj dobra se zlem či vítězství řádu nad chaosem. Sousoší má podobu skály s jeskyní, na jejímž vrcholu stojí alegorie Evropy symbolizující Svatou říši římskou a křesťanství, uvnitř prohlubně stojí postava Herkula, který drží trojhlavého psa Kerbera, strážce podsvětí. Tři figury zastupující Řecko, Persii a Babylonii se nacházejí po stranách jeskyně.

Portál Staré radnice v Radnické ulici je dílem brněnského rodáka, sochaře architekta Antona Pilgrama. Pozdně gotický portál z let 1510-1511 je pojednán jako lomený oblouk, z jehož žebroví vyrůstají fiály, do nichž jsou vsazeny figury měšťanů a heroldů.

Morový sloup na náměstí Svobody byl postaven v letech 1679-1683. Morový nebo také Mariánský, prostě sloup se sochami je dominantou náměstí Svobody (byl do roku 2010, poté začali lidé obdivovat něco jiného). Postavili ho kvůli moru, který sužoval město roku 1679 a 1680. Je zasvěcen samozřejmě Panně Marii a pěti morovým svědcům.

Obchod a Tolerance v parku Lužánky

Alegorické ženské postavy nepatří sice mezi nejznámější v Brně, ale já se před nimi zastavil. Znázorňují Obchod a Toleranci a původně byly součást pomníku Josefa II. na dnešním Moravském náměstí. Ale pak přišel rok 1919 a pomník byl „slavnostně“ zbourán vlastenci. Zmíněné sochy se zachovaly a do roku 2003 zkrášlovaly park v Denisových sadech, poté je přesunuly na současné místo. Autorem byl Antonín Břenek. „Obchod“ vyjádřil pomocí kotvy a svitku látky. Soše „Tolerance“ dal hořící pochodeň a nápis upomínající na Toleranční patent Josefa II.

Bílá hora (nad Juliánovem)

Dle mého názoru je odtud jeden z nejkrásnějších pohledů na město. Tudíž sem asi málokdo chodí kvůli tomu kusu betonu. Strategické umístění jednoho z vrcholů Šlapanické pahorkatiny nedaleko měst­ské zástavby využila již na sklonku 30. let 20. století německá armáda ke stavbě pozorovatelen protiletecké obrany. Ty po válce nahradil masivní betonový památník dělnického hnutí. Dnes slouží nejen k ro­mantickým posezením při západu slunce nad Brnem.

Adolf Loos na Kounicově ulici

Adolf Loos, otec i syn, patří k Brnu. U hotelu Continental na Kounicově ulici jsou v malém parčíku osazeny kamenné bloky z někdejší kamenické dílny Adolfa Loose staršího. Pamětní deska na zmíněném hotelu připomíná, že v těchto místech stávala kamenosochařská dílna, kde se manželům Adolfu a Marii Loosovým 10. prosince 1870 narodil syn, Adolf Loos, budoucí slavný architekt.

Sousoší tří rybařících chlapců v parku Lužánky

Přes park v Lužánkách, který je patrně nejstarším městským veřejným parkem v českých zemích, jsem se procházel několikrát. Tudíž si nešlo nevšimnou jednoho zajímavého sochařského výtvoru. V roce 1860 zde byla vybudována kašna se sousoším tří rybařících chlapců od Adolfa Loose st. a Franze Melnitzkého.

Obelisk v Denisových sadech

Obelisk patrně patří neodmyslitelně k tomuto místu, ale většina lidí sem chodí se rozhlížet či odpočívat. Dnešní Denisovy sady byly založeny roku 1814 a park byl pojmenován Františkov, podle rakouského císaře Františka I. O čtyři roky později tady jako podě­kování za konec válečných útrap postavili obelisk ve tvaru čtyřbokého jehlanu se čtveřicí poz­lacených lvů v každém rohu.

Jean Louis Raduit de Souches na Špilberku

Jean Louis Raduit de Souches. Jméno plukovníka, kterého v březnu 1645 jmenoval císař Ferdinand III. vojenským velitelem Brna, zná v tomto městě kdekdo.

Na Špilberku, na rohu vyhlídkové plošiny (severovýchodní bastion špilberské pevnosti), je od roku 1902 bronzová busta francouzského velitele.

Mim, Pierot nebo Bolek Polívka na Žerotínově náměstí

Modelem při tvorbě sochy stál sochaři Jiřímu Markovi herec Bolek Polívka. Nakolik je mu podobný jsem detailně nezkoumal.

Socha byla sice hotovo v roce 1986, ale patrně se nelíbila soudruhům, a tak ji místo před Mahenovo divadlo dali do parčíku při Kounicově ulici. Na současném místě vystřídala po revoluci Klementa Gottwalda.

Leoš Janáček před Janáčkovým divadlem

Leoš Janáček kontroluje návštěvníky „svého“ divadla již od roku 1975, kdy sochu vytvořili Stanislav Hanzl, Otakar Oplatek a Vilém Zavřel. Mezi lety 2012 a 2014 si slavný hudební skladatel, ředitel brněnské konzervatoře a varhanní školy odskočil k restaurátorům, aby pod ním mohli vystavět podzemní garáže. Ale na rozdíl od jiných soch se vrátil.

*

Sochám nerozumím, ostatně žádná z těch, které jsem potkal v Brně nemluvila. Níže uvedená díla jsem během svých studií vidět nemohl, jelikož se narodila až po mém odchodu z Brna. Nejznámější jsou asi první dvě, která nebudí pouze obdiv, ale také údiv.

Odvaha / Jošt Lucemburský stojí od roku 2015 na Moravské náměstí před Místodržitelským palácem. Monumentální jezdecká socha, jejímž autorem je pražský sochař Jaroslav Róna, symbolizuje odvahu, ale u lidí vyvolala rozporuplné reakce. Viděli v ní také žirafu, trojského koně nebo Dona Quichota na kobyle Rozinantě. Kromě kritiky historických souvislostí vyvolává sousoší také úsměv na tvářích lidí, kteří se ze správného místa dívají skrz sochu vzhůru. Hlava a plec splývají dohromady a není potřeba velké představivosti, aby člověk viděl pánské přirození.

Multifunkční hodinový stroj na náměstí Svobody se leskle a stroze tyčí od roku 2010. Objekt zhotovený z černé leštěné žuly je vysoký necelých šest metrů. Ani raketa, ani černá věž, ale dílo by mělo svým tvarem evokovat gigantický náboj, do kterého autoři Oldřich Rujbr a Petr Kameník navrhli zvonkohru a hodiny. Čas však zjistit není jednoduché, i když je vedle umístěný návod. Brněnské poledne se ale pozná bez problémů. V tuto hodinu se rozezní melodie zvonkohry a v jednom ze čtyř otvorů na obvodu je možné zachytit skleněnou kuličku v barvách města Brna.

Co má evokovat dle autorů je jedna věc, co může ale také někomu připomínat, je věc druhá. Asi nejsem sám, kdo slyšel výraz brněnský šulin.

Památník básníka Jana Skácela v parku Špilberk

Čtyři a půl tisíce k sobě svařených nerezových trubek zajímavě poskládal brněnský sochař Jiří Sobotka a netradiční, ale velice krásný památník moravského básníka a prozaika Jana Skácela (1922–1989) byl v roce 2016 na světě.

Liška Bystrouška na Janáčkově náměstí

Bronzová plastika autora Jiřího Marka je inspirovaná slavnou operou Leoše Janáčka. Vyrobena byla sice již v roce 1982, ale nějak se váhalo s jejím umístění.  Na Janáčkovo náměstí blízko místa, kde skladatel v letech 1910 až 1928 žil, byla osazena až v roce 1993.

Páter Martin Středa

Poslední švédská koule vystřelená z většího děla na město se prý pouze bezmocně dokutálela k nohám Martina Středy, který se modlil k Bohu. Stalo se tak na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1645, kdy s definitivní platností skončilo obléhání Brna. Tuto událost dokumentuje na rohu ulic Jezuitská/Beethovenova socha pátera Martina Středy od Jana Šebánka.

A nakonec jedna dáma. Neznáte ji někdo?

Nepoznamenal jsem si totiž, jak se ta socha jmenuje. Určitě mi někdo z Brna pomůže. Myslím, že to byla „Atletka“ nebo „Odpočívající atletka“, což by odpovídal i ten výraz.

Nachází se na velice zajímavém místě, v zahradě Vily Löw-Beer, pod ještě známější Vilou Tugendhat. A tudíž by to mohla být také unavená návštěvnice, která zvládla prohlídku dvou zajímavých objektů naráz. To by však měla být lépe oblečená. I když při výši vstupného jí asi na nějaké lepší hadříky nezbylo peněz.

*

O mým dojmem z návštěvy Brna a okolí jsem již něco napsal:

Obrázky z Brna – Největší Brňan 17. století:

https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=763270

Obrázky z Brna – Člověče jdi a rozhlížej se, nejenom po Brně: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=763178

Obrázky z Brna – Adolf Loos, otec a syn:

https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=763305

Obrázky z Brna – Císař Napoleon:

https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=763403

Obrázky z Brna – Rodinné bydlení: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=763677

Obrázky z Brny – Vesna: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=763527