Co je malé, to je hezké aneb menší, ale velice zajímavá a hezká sestřička slavné Pravčické brány v Národním parku České Švýcarsko.
České Švýcarsko je český nejmladší národní park. Založený byl v roce 1990 v návaznosti na sousední německý národní park Saské Švýcarsko. Název patrně pochází z 18. století, kdy sem přicházeli první poutníci, básníci i malíři. Obdivovali vysoké pískovcové skály, stolové hory i kaňony. Romantičtí krajináři z drážďanské malířské akademie přirovnali divokou zdejší krajinu ke Švýcarsku. Myšlena tím byla určitě celá tato kouzelná oblast na území Česka i Německa. Krajina se totiž rozkládá bez ohledu na geopolitické problémy. Byla tady dříve než lidé a tudíž ji takové malichernosti nezajímají. Krajina své dějiny počítá v milionech let, proto si může dovolit pro člověka nevídaný luxus – být bez hranic.
V současnosti se tady může poutník toulat, jak se mu zlíbí a objevovat nevídané. Někdo může říct, že místo, které budu popisovat, již nepatří do kategorie „nevídaných“, jelikož tam lidská noha vkročila nespočetněkrát, ale jeho návštěvu všem doporučuji.
Malá Pravčická brána je menší obdobou své velké sestřičky a stejně jako ona vznikla zvětráváním pískovce. Její šířka činí 3,3 metru, výška 2,3 metru, hloubka 1 až 1,5 metru a horní oblouk je 5 až 10 metrů nad úpatím. Tento zajímavý přírodní pískovcový útvar se nachází v nadmořské výšce 390 metrů, asi dva kilometry severně od Vysoké Lípy. Z hlediska turistického je Malá Pravčická brána trochu opomíjený návštěvnický cíl, což je dle mého názoru dobré, jelikož tam neproudí davy lidí.
S přibývajícím denním časem, putujícím sluncem a stínem se toto místo neuvěřitelně proměňuje. A nemění se pouze zbarvení povrchu skal, ale také jejich tvar. Byť nepatrně a při běžném pohledu to člověk nepostřehne. Příroda totiž své výtvory buduje opačně, na rozdíl od lidí. Ne od základů, ale ze shora. Voda, vítr, změny teplot, to vše způsobuje, že jsou zdejší skalní útvary stále dotvářené. V roce 1993 došlo dokonce ke zborcení dolní části pilíře Malé Pravčické brány. Na základě posouzení odborníků byla brána na kritickém místě podezděna.
Zajímavé je spojit návštěvu s prohlídkou skalního hradu Šauštejn jako jsem to učinil já. Výchozím místem je malebná vesnička s několika roubenými a hrázděnými chalupami s názvem Vysoká Lípa, která je místní částí obce Jetřichovice. Je zde celkem velké (placené) parkoviště a možnost občerstvení. Za uvedeným cílem je potřeba se vydat severním směrem po trase NS Jetřichovické stěny, kudy vede žlutě značená polní cesta. Po necelém jednom kilometru se nachází rozcestí s názvem „Pod Šaunštejnem“, kde ukazatel radí opustit trasu naučné stezky a pokračovat vlevo po červené do mírného kopce. Přibližně po dalším kilometru se člověk ocitne pod bývalým skalním hradem Šaunštejnem a musí se rozhodnout, zda se vydá dobýt Loupežnický hrad nebo zůstane na úpatí skály v předhradí. Já bych doporučoval jednoznačně první možnost, i když se každému nemusí zrovna zamlouvat krkolomná chůze (možná i lezení) po žebříkových schodech a lávkách přes skalní průrvy.
Po prohlídce není třeba složitého zkoumání další trasy. Přibližně další kilometr po červené znamená chůzi po lesní pěšině i stoupání po dřevěných schodech. Na kočárek, vozík či kolo to není vhodná cesta. Na jednom místě doporučuji se zastavit u zajímavého vyhlídkového místa. Když vyjde člověk na širokou lesní cestu, nachází se na rozcestí s lavičkami. Odtud je to jen asi 100 metrů do kopce ke skalnímu útvaru.
Malou Pravčickou bránu je možné si prohlížet na jejím úpatí nebo vylézt po žebříku na vyhlídkovou plošinu. Výhled je dnes sice z části zakrytý vzrostlými stromy, ale je tam krásně.
Zpět je možné jít po stejné trase nebo pokračovat po červené do Mezní Louky a odtud zvolit návrat po žluté či modré značce. Malá Pravčická brána je celoročně volně přístupná bez placení vstupného.
