Moderní části města Bilbao, největšího a hlavního města v provincii Baskicko, dominuje již přes deset let jedna světoznámá budova.
Většina cest z centra nebo z autobusového nádraží vedou až k řece Nervión, kde se nachází nepřehlédnutelný objekt Guggenheimova muzea (Guggenheim Museum Bilbao) od Franka Gehryho. Tento architekt stvořil dům, který pravidla nejenom popírá, ale také ignoruje. A patrně také tím se zařadil mezi nejnádhernější budovy světa.
New York má sochu Svobody, Paříž Eiffelovku a španělské či baskické Bilbao má od roku 1997 toto mistrovské dílo. Rázem se z průmyslového, pro turisty moc nezajímavého severošpanělského přístavního města, stalo jedno z nenavštěvovanějších měst země za Pyrenejemi.
Nejprve každého návštěvníka upoutá „štěně“, jehož autorem je americký výtvarník Jeff Koons. Je to úžasná, 13 metrů vysoká socha, pokrytá květinami, uvnitř které je vestavěný zavlažovací systém.
Dalším objektem, který zaujme každého, je obří pavouk s názvem Maman (Maminka) od francouzské umělkyně Louise Bourgeois. Monumentální černou vdovu venku před muzeem lze jen stěží přehlédnout. Mohutné tělo vyjadřující sílu a budící coby predátor hrůzu stojí na štíhlých nohou, což lze vnímat jako křehkost. V přírodě chytá černá vdova oběti do svých pavučin a to znamená jejich konec. U muzea je však zobrazena s vajíčky, což znamená začátek života.
Dlouho jsem chodil kolem této zářivé stavby, prohlížel si ji, jelikož mi připadalo, že s každým mým krokem mění tvar i barvu. Tiše jsem žasnul nad neskutečnou fantazií architekta, který jakoby nejprve kovový části vystřihl, aby je poté zase slepil nebo jenom opřel o sebe. Celkem je tady asi třicet tisíc titanových desek, já to ale nepočítal. Třpytivá budova vyniká množstvím barev, které se odráží od titanového obkladu, vápencového zdiva a skla.
Krásné pohledy na tento architektonický skvost, kterým Guggenheimovo muzeum bezesporu je, se také nabízejí z mostu Puente de la Salve. Ve vodách řeky se odráží stříbřitý lesk této dechberoucí stavby. Na jedné straně mostu je věž, která má připomínat plachtu, a na druhé straně se nacházejí ostatní budovy Guggenheimova muzea, které navozují představu lodě.
Bohužel jsem měl málo času, a tudíž jsem si z interiéru objektu prohlédnul pouze ohromné atrium, které je svou výškou 55 metrů srdcem celého muzea. V případě plánované návštěvy vnitřních expozic je potřeba si pro toto vyhradit nemalou dobu. Je zde stálá sbírka muzea zahrnující umělecká díla významných umělců druhé poloviny 20. století, mj. Andyho Warhola, Rosenquista, Rauschenberga, de Kooninga, Antoni Tápiese a dalších. Kromě toho jsou zde pravidelně pořádány výstavy španělských i zahraničních umělců, jejichž přehled je možno najít na internetových stránkách (www.guggenheim-bilbao.es).
