Možná, kdyby přišel Maigret, ale nesměl by být pozitivní (Georges Simenon - 13.února 1903)

Patrně pod dojmem seriálu Maigret, který nabízí Česká televize o sobotních večerech, jsem si vzal do ruky knihu od belgického spisovatele Georgese Simenona. Dnes by tento pán oslavil 118 narozeniny.

Asi se mi zastesklo, tak jsem se po více než třiceti letech vrátil k oblíbenému komisaři, kterému se Georges Simenon věnoval v pětaosmdesáti případech. Tenkrát jsem toho přečetl celkem hodně. Asi to bylo tím, že mě, stejně jako většinu čtenářů, zaujalo u Maigreta to, co mnozí detektivové postrádají. Ironie, nadhled, charisma, flegmatismus, ale především určitá lidskost.

Každý případ je jiný, ale pokaždé komisař Jules Maigret uplatní svůj neskutečný intelekt, nepřekonatelné logické uvažování i záviděníhodnou intuici. Umí ve správný čas položit ty správné otázky.

V dnešní době se člověk dívá na ty příběhy jinak než před třiceti lety. Nejenom v knížkách Georgese Simenona znal komisař a jeho lidé ve svém okolí skoro každého. Řešili i drobné přestupky, nad kterými se dnes policie ani nepozastaví, jelikož to spadá pod kompetence městských úřadů nebo policisté nechtějí ztrácet čas. Řekl bych, že taková městská čtvrť z dob Maigreta fungovala možná lépe než dnes. Lidskost, důvěra? Samozřejmě je to věc názoru.

Na Maigreta jsem si také vzpomněl včera v obchodě, kde jsem zaslechl rozhovor dvou lidí, z nichž jeden si stěžoval na stávající situaci a nadával: „Máme tady globální svět a já musím kvůli těm nesmyslným opatřením dřepět doma celé dny a nemohu letět do zahraničí na dovolenou. K čemu je mi ta globalizace, když mohu akorát koukat na bednu a jít do obchodu. Taková situace nemá řešení.“ Chtěl jsem mu poradit, ať se obrátí na Maigreta, že ten to určitě vyřeší, ale myslím, že tato má dobře míněná rada by nebyla správně pochopena. Při pohledu na toho člověka mi bylo jasné, že bych asi dostal podobná nehezká oslovení jako obdrželi dámy a pánové ze Strakovky.

Každá doba má své pro a proti a ono to snad nějak dopadne. Hlavně je potřeba uvažovat pozitivně. No, to jsem asi nezvolil správné slovo. Člověk by patrně dnes neměl o sobě tvrdit, že je pozitivní, i když má na mysli své uvažování.