Procházel jsem se po zahrádce, pozoroval bylinky a přemýšlel, jak se jim daří v tom letošním horku. Když v tom najednou…
"Že jim neublížíš," ozval se dětský hlas a k mému překvapení se objevil prazvláštní človíček se zlatými vlásky.
Údiv, že vidím Malého prince, byl tak velký, že jsem se nezmohl ani na odpověď.
„Prosím pěkně…nakresli mi beránka,“ povídá.
„Cože?“
„Nakresli mi beránka…“
„No, víš, já moc kreslit neumím,“ odpovídám mu.
„To jsem si myslel. Tak já raději počkám, až se vrátí pan Exupéry,“ dodal Malý princ jemným hláskem.
„On se možná tak brzo nevrátí,“ dodávám opatrně.
„Ty také věříš těm povídačkám, že je mrtev?“ Malému princovi se překvapivě objevil na tváři úsměv a dodal: „Dospělí jsou strašně zvláštní a podivní.“
"Ano, věřím. Dnes je tomu přesně 74 let, co se zřítil se svým letadlem do moře,“ sdělil jsem mu přesvědčivě.
„A našlo se jeho tělo?" namítl on.
„To máš pravdu, nikdy ho neobjevili,“ musel jsem přiznat.
„Takže toho o něm vlastně moc nevíš. To já jsem si s ním tenkrát na poušti hodně povídal. Zapamatoval by sis například celé jeho jméno? Antoine Marie Jean-Baptiste Roger, hrabě de Saint Exupéry. Narodil se 29. června 1900 v Lyonu, ve městě, kam mě jednou vezme na návštěvu.“
Prošel se po zahrádce a po chvíli pokračoval: „Pro někoho to byl spisovatel, pro jiné filosof či humanista, ale pro mě především dobrý člověk, co uměl hezky nakreslit beránka. A také psát. Vyprávěl mi například o své první knížce, která se jmenovala Letec a vydali mu ji v roce 1926. Další kniha s názvem Kurýr na jih mu vyšla o tři roky později a vyjádřil v ní své zážitky z pobytu na západním pobřeží Afriky. Ani tam se však dlouho nezdržel. Pocity, které zažil při hledání kamaráda, jenž se ztratil při přeletu pohoří Andy, přenesl do knihy Noční let. A napsal toho mnohem víc, Země lidí, Válečný pilot, Dopis rukojmímu nebo Citadela.“
„31. července vzlétl pan Exupéry z Korsiky k letu nad Francii a na základnu se již nevrátil. Říká se, že ho někdo sestřelil nebo měl poruchu letadla. Já si ale myslím, že měl už té války dost a chtěl žít bez bolesti, svobodně, šťastně a ve shodě s ostatním lidmi. A možná také odletěl do pouště v Africe, kde jsme se poprvé viděli. Budu muset jít.“ Malý princ zmizel, než jsem se ho stačil na cokoliv zeptat. Ale to nevadí, on by se stejně jenom usmál. Dobře vím, že toto dítko se zlatými vlásky neodpovídá na žádné otázky.
Říkáte, že se mi to všechno jenom zdálo při pohledu na dnešní datum. Ale ne. Malý princ existuje a mluvil jsem s ním. Když chce někdo nakreslit beránka, tak musí žít.
(Obrázky jsou z knížky vydané v roce 1984, kterou pravidelně beru do ruku)
