Loreta duchovní, muzejní či hudební? Pozoruhodná památka i poutní místo s bohatou historií. To je kopie nazaretského "svatého domku" v Rumburku, nejseverněji postavená loretánská kaple v Česku.
Nedaleko Lužického náměstí v Rumburku se nachází zajímavý a rozsáhlý komplex sakrálních staveb. Kostel sv. Vavřince byl spolu s kapucínským klášterem vybudován v letech 1683 – 90 a nyní slouží objekt po rozsáhlé rekonstrukci v roce 1994 jako městská knihovna s výstavními místnostmi a konferenčním sálem. V kostele sv. Vavřince jsou pořádány pravidelné bohoslužby i koncerty vážné hudby.
10. května roku 1291 se snesli z nebe nad Nazaretem andělé a uchopili zázračnou silou svých perutí Svatou chýši (Santa Casa) s prostým příbytkem, kde kdysi žila Panna Marie s Josefem a kde byl vychován Ježíš. Domek byl přenesen nejprve na pahorek u dalmatského městečka Tersata nedaleko Rijeky a v roce 1294 do městečka Loreto u Ancony v Itálii a byl tak zachráněn před nevěřícími, kteří obsadili Svatou zemi. Vznášející se domek prý sledovali na jeho pouti pastýři, což bývá s oblibou znázorňováno na závěrové stěně Santa Casy.
Tolik křesťanská legenda, která má však reálný základ. Poutníci ve svaté zemi roku 1291 skutečně rozebrali tři zdi Svaté chýše v Nazaretu, kameny převezli na křižácké lodi do Dalmácie a o tři roky později do Itálie. Podle archivních pramenů za tím stála především šlechtická rodina Angeli, která vládla v Epiru. Nad prostým domkem svaté rodiny, který začal být uctíván jako relikvie, nechal roku 1461 postavit papež Pius II. Svatou chýši. Jednalo se o krychlovou stavbu o rozměrech 9 x 4 metry s plochou střechou a s bohatě zdobenými stěnami. Velký podíl na její realizaci měl italský architekt a renesanční malíř Donato di Angelo di Pascuccio, řečený Bramante.
Loreto se stalo brzy věhlasným cílem poutníků a přibližně od druhé poloviny 16. století začali vznikat po celém křesťanském světě obdobné stavby, pro které se renesanční podoba loretánské Santa Casy stala závaznou. V Česku je loretánských kaplí několik, ale ta nejseverněji postavená se nachází právě v Rumburku. Zdejší Loretánská kaple Panny Marie je obklopena nádhernými ambity kapucínského kláštera, jehož je součástí. Svoji reliéfní a sochařskou výzdobou patří mezi nejhodnotnější lorety v České republice.
Po zaplacení vstupného (50,- Kč) nahlížíme do propůjčeného písemného průvodce a vydáváme se na procházku ambitem. Vypracováním jeho původního architektonického návrhu byl pověřen v roce 1707 architekt Johann Lucas Hildebrandt. Podle tohoto záměru měl být vybudován dvoupodlažní ambit se čtrnácti kaplemi v křížové chodbě, velkorysou vstupní budovou a protilehlou chórovou kaplí. Kníže Anton Florian z Liechtensteina však tyto návrhy odmítl jako příliš pompézní a finančně náročné. K výstavbě ambitu tudíž došlo až v letech 1743-1755 podle plánů neznámého architekta za přispění majitele panství Josefa Václava knížete z Liechtensteina. Nárožní kaple byly realizovány postupně, kaple Pražského Jezulátka a sv. Jana Nepomuckého v letech 1743-1755, kaple Pany Marie Lurdské (původně sv. Jana Nepomuckého) je datována po roce 1755, kaple Nejsvětější Trojice v roce 1890 a kaple sv. Josefa v letech 1929-1932.
V křížové chodbě ambitu jdeme proti směru hodinových ručiček a prohlížíme si rozsáhlou malířskou výzdobou. Na stropě se nachází 32 maleb pocházejících z let 1899-1902, které zobrazují výjevy ze života Panny Marie a Ježíše Krista. Autorem dekorativní výmalby ambitu je Josef Neumann a jeho syn, akad. malíř Josef Neumann ml. z Horního Jindřichova.
Na stěnách jsou obrazy křížové cesty, které vytvořil roku 1893 malíř Josef Maschke z Rychnova. Pomalu přicházíme k XII. zastavení křížové cesty, které je jednou z chloub rumburské lorety. Svaté schody s poutní kaplí Kalvárie jsou krásné, tajemné a opravdu jedinečně umělecky ztvárněné místo.
Rokoková kaple Svatých schodů (Sancta Scala) připomíná pašijový příběh Ježíše Krista o odsouzení, utrpení a ukřižování. Mimořádné je propojení této kaple, schodů a křížové cesty v ambitu. Jedná se sice o nejmladší poutní kapli Svatých schodů v českých zemích, ale určitě jednu z nejoriginálnějších. Poutní kaple Svatých schodů symbolizuje schodiště v paláci římského místodržitele v Jeruzalémě Piláta Pontského. Po těchto schodech stoupal Ježíš Kristus pro svůj ortel smrti. 28 schodů vede k oltáři v kapli Kalvárie a vystupuje se po nich na znamení úcty a pokání pouze po kolenou, s motlitbou na rtech i v srdci. K běžné chůzi slouží dvě boční schodiště, která jsou oddělená mohutnými dělícími stěnami.
Kaple byla vybudována v letech 1767-1770 za přispění majitele rumburského panství Josefa Václava knížete z Liechtensteina dle plánů neznámého autora. Velké zásluhy o výstavbu kaple Svatých schodů má představený kapucínského kláštera v Rumburku páter Bernardin.
Vstup na Svaté schody je sice uzavřen, ale při pohledu na ně a okolní podmanivou výzdobu si říkám, že věřící stoupající po schodech musí mít pocit, že se nachází uprostřed děje Ježíšova příběhu. Ojedinělý je totiž početný soubor dřevěných soch římských vojáků a posmívajících se židovských obchodníků ve výklencích ústředního schodiště. Autorem tohoto unikátního sochařského díla je patrně malíř a řezbář Elias Dollhopf z Horního Slavkova.
Bohatá je však také nástropní malířská výzdoba s výjevem „Triumf Kříže“ se symboly Kristova utrpení a „Příslib Posledního soudu“ a scénami ze Starého zákona. Malby na klenbách postranních schodišť jsou nejstaršími dochovanými malbami v rumburské Loretě. Ve výklenku v oltářním stole v kapli Kalvárie jsou dřevěné sochy duší trpících v očistci.
V ambitu se po pravé i levé straně poutní kaple Svatých schodů nachází dva navazující drobné liturgické prostory z roku 1771. Za mřížemi jednoho lze pozorovat výjev „Posmívání se Kristu“ a uvnitř druhého výjev „Boží hrob“.
Z ambitu vstupujeme do vnitřního prostoru areálu, kde se nachází Loreta neboli Svatá chýše (Santa Casa). Loretánská kaple, duchovní střed celého poutního místa, stojí volně v prostoru nádvoří. Vznikla z podnětu diplomata Antona Floriana knížete z Liechtensteina, majitele rumburského panství. Důležitým impulsem k výstavbě byla jeho osobní návštěva roku 1691 v proslulém mariánském poutním místě v italském městě Loreto. Zhotovením plánů pro rumburskou Loretu včetně přesného zaměření originálního objektu Svaté chýše pověřil význačného vídeňského architekta Johanna Lucase Hildebrandta. Základní kámen Lorety v Rumburku byl položen 9. září 1704 a k vysvěcení kaple došlo 15. září 1707.
Santa Casa byla provedena z místního pískovce a kamenné zdivo je patrně úplně bez omítky. Stavba je ukončena sedlovou střechou s krytou zvonička v hřebeni. Severní stěna je prolomena jedním pravoúhlým oknem, uprostřed západní zdi je obdélníkový vchod a na východní stěně jsou dva vstupy uzavřeny. Vertikální sloupoví rozděluje obvodové stěny do výzdobných polí. Dvě na bočních stěnách, po jednom na stěně čelní a závěrové. Vedle zdobných ornamentů nás zaujaly reliéfy, které zhotovil v letech 1899–1908 akademický malíř Johann Aichinger z Liberce a sochy starozákonných moudrých starců, proroků a moudrých žen, Sibyl. Pohanské věštkyně Sibyly totiž jako první předpovídaly ve svých věštbách události vztahující se k Panně Marii a příchodu Spasitele. Zřetelnější svědectví o příchodu Spasitele oznamovali lidem prostřednictvím Boží vůle proroci ve Starém zákoně.
Na stěnách bohatě zdobeného vnějšího pláště, který velmi věrně kopíruje italskou předlohu, lze spatřit tyto zajímavé motivy i sochy. Na jihovýchodní straně (proti silnici) reliéf „Narození Panny Marie“ a „Zasnoubení Panny Marie sv. Josefu“, sochy Sibyly Helespontské, Sibyly Frygické, Sibyly Thébské, proroka Izaiáše, proroka Daniela a proroka Amose. Na severovýchodní stěně (proti hlavnímu vstupu) reliéfy „Zvěstování Panně Marii o narození Spasitele“, „Navštívení Panny Marie“ a „Zápis v Betlémě“ a sochy Sibyly Libyjské, Sibyly Delfské, proroka Jeremiáše a proroka Ezechiela. Na severozápadní straně (proti kostelu sv. Vavřince) reliéfy „Klanění Tří králů“ a „Klanění pastýřů“ a sochy Sibyly Perské, Sibyly Kumánské, Sibyly Eritrejské, proroka Zachariáše, proroka i krále Davida a proroka Malachiáše. Na poslední, jihozápadní stěně (proti Svatým schodům) jsou reliéfy „Úmrtí Panny Marie“ a „Přenesení nazaretského domku anděly ze Svaté země do Dalmácie a do Loreta na Apeninském poloostrově“.
Rozsáhlá sochařská výzdoba na vnějším plášti byla dokončena až roku 1709. Autorem pískovcových soch Sibyl a proroků je sochař Franz Biener (1682-1742). Jeho dílo převyšuje svým provedením detailů a kvalitou sochy všech dalších českých loretánských kaplí.
Franz Biener ze saského Schirgiswalde, dvorní sochař dánského krále v Rosenborgu, byl také autorem 16 soch Ježíšova příbuzenstva, které původně stávaly na střeše loretánské kaple a zdobily její atiku. Loreta v Rumburku byla jedinou takto vyzdobenou Svatou chýší na světě. Po roce 1808 byla střecha změněna z ploché na valbovou a devět dochovaných soch bylo přemístěno na balustrádu před vstupní budovu Lorety. Ostatní se vzhledem k velkému poškození povětrnostními vlivy nedochovaly. U severovýchodní stěny pod reliéfem „Zvěstování“ stojí kamenný oltář zasvěcený sv. Josefovi. Původně na něm stály dvě sochy, které jsou nyní umístěny na zemi směrem ke stávajícímu vstupu do ambitu.
Vcházíme dovnitř a prohlížíme si prostý a záměrně nepříliš vyzdobený vnitřní prostor, který má být protikladem nádherné vnější výzdoby. Jediným plastickým článkem interiéru je obíhající římsa, vymezující hranici mezi stěnami a valenou klenbou. Podhled klenby je omítnutý. V minulosti byly tři stěny interiéru kaple vyzdobeny nástěnnými malbami zobrazujícími výjevy ze života Panny Marie. Fragmenty výzdoby připomínají legendu, podle které byl v jedné votivní svíci ve Svaté chýši v italském Loretu umístěn střelný prach. Ten po zapálení explodoval a stěny kaple poničil. Zázračně neporušena zůstala místa s motivem Panny Marie. Současný neautentický stav interiéru Svaté chýše ovlivnily restaurátorské práce z 80. let 20. století. Vnitřní prostor doplňují dřevěné lavice.
Cílem poutníků v Rumburku a předmětem jejich úcty je kromě loretánské kaple milostná socha Černé Matky Boží Loretánské umístěná na čelném místě závěrové zdi Santa Casy za dřevěnou oltářní stěnou, kterou je kaple rozdělena. Podle nejstarších záznamů o svatyni v Loretu byla původně v Itálii uctívána 93 cm vysoká ikona v temně červené barvě, která od plamene svící a olejových lamp zčernala. Je zajímavé, že historie sochy Černé Matky Boží Loretánské v Rumburku, věrné kopie italského originálu, je starší než vlastní loretánská kaple, jelikož sochu nechal po své návštěvě Loreta v Itálii roku 1691 zhotovit Anton Florian kníže z Liechtensteina. Roku 1694 sochu z lipového dřeva požehnal v Římě papež Inocenc XII. a o devět let později byla převezena do Rumburku. Úcta k Panně Marii byla spojena s třemi desítkami zázračných uzdravení, které do konce 19. století zaznamenala loretánská pamětní kniha.
Loretánská kaple s ambitem je sice mariánské poutní místo, ale návštěvou této sakrální kulturní památky bude nadšen nejenom věřící poutník, nýbrž i mladý či starší návštěvník města Rumburk. Barokní areál je v posledních letech postupně restaurovaný s kvalitní architektonickou a uměleckou výzdobou. Prováděné práce nikterak nebrání v prohlídce objektu.
Když se dívá člověk zvenku na areál, nelze si nevšimnout, že dnešní Loreta je jakoby utopena pod okolními rumburskými silnicemi, jimiž je obkroužena. Hluk automobilů i semaforů proniká do sakrální stavby i uší návštěvníků. Raději nevnímat a ještě před opuštěním tohoto krásného místa se zastavit u hlavního vstupu do komplexu kláštera, kde je na balustrádě umístěno devět památkově chráněných barokních soch, které zobrazují Ježíšovo příbuzenstvo. Zprava, od kostela sv. Vavřince, jsou zde umístěny tyto sochy: Zachariáš a Alžběta - rodiče Jana Křtitele, Anna - matka Panny Marie, Panna Maria - matka Ježíše, Josef - pěstoun Ježíše, Jáchym - otec Panny Marie, Jan Evangelista a Jakub Větší - bratranci Ježíše z matčiny strany, Zebedeus - otec Jana Evangelisty a Jakuba Většího.
Součástí církevního komplexu je také Park Rumburské vzpoury, který zde vznikl již v roce 1958 na počest 40. výročí Rumburské vzpoury. Socha s názvem "Nepokořený" v parku představuje velitele vzbouřenců Františka Nohu, který byl spolu s několika dalšími popraven.
V areálu se také odehrávají netradiční prohlídky, konají výstavy či přednášky, pořádají koncerty duchovní hudby a udržuje betlemářská tradice. Otevírací doba je denně (mimo neděli a pondělí) od dubna do října (10:00 až 17:00 hodin), v měsících listopad a prosinec od 9:00 do 16:00 hodin. Na podrobnější informace je dobré se podívat na internet.
Roku 1964 byla loretánská kaple s ambitem, včetně bývalé klášterní budovy a kostela sv. Vavřince v Rumburku prohlášeny za kulturní památku. Od roku 2007 jsou památkově chráněny také čtyři oltáře v křížové chodbě. Od letošního roku je Loreta v Rumburku jedním ze zastavení mezinárodní poutní stezky Via Sacra, která propojuje pozoruhodné stavební památky a umělecká díla na Německo-Polsko-Českém trojzemí – území Horní Lužice, Dolního Slezska a severních Čech.
Nedaleko odtud jsem navštívil další zajímavá místa:
- Tolštejn, nejlépe zachovalá hradní zřícenina v Lužických horách:http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=529968
- Strom života či Kamenná hvězda – neobvyklé kamenné dílo pod kopcem Dymník u města Rumburk:http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=505521
