Kounovské kamenné řady – nejzáhadnější místo u nás i po 87 letech

Nemusí každý souhlasit, ale existenci kamenných řad u Kounova se zatím nepodařilo objasnit. Mnoho badatelů, ještě více teorií, o něco málo důkazů, ale o moc více než pan učitel Patejdl v roce 1934 toho zatím nevíme.

„To jsou nějaké malé kameny.“

„Ten les je nějak moc hustý.“

„Největší záhadu u nás si tedy představuju úplně jinak!“

„Jak to, že to tady není jako ve Stonehenge?“

„Na internetu psali, že i kameny umí mluvit. Proč nic neslyším?“

Takové a podobné otázky i poznámky nejenom od malých dětí lze zaslechnout v prostoru Kounovských řad. Zdejší kameny zatím nepromluvily a brzy se tak asi ani nestane, jelikož to tady občas vypadá jako na Václaváku. Mnoho lidiček, spousta hulákání, a to se nejenom těm kamenům nelíbí.

O této památce nejasného stáří, účelu a původu, která leží mezi obcemi Kounov a Domoušice na plochém návrší Rovina, toho již bylo napsáno mnoho, především na internetu, ale i v několika knihách či článcích.

Úzké a dlouhé Kounovské kamenné řady jsou zvláštní především tím, že se na našem území nenachází nic podobného. Sice lovci záhad i menhirů objevili ještě další „kamenná“ místa, ale řady u Kounova jsou nejvýraznější, nejzáhadnější, nejtajemnější.

Celkem je zde okolo dvou a půl tisíce kamenů ve 14 řadách. Největší a nejtěžší kamínky se jmenují Pegas a Gibbon a jsou na opačném místě daného prostoru. Ten prvně jmenovaný kontroluje západ sluníčka o zimním slunovratu, ten druhý pro změnu východ slunce při letním slunovratu.

Některé menší kameny v mladém a hustém lese může člověk přehlédnout. Proto si někteří myslí, že jich zde kdysi bylo možná ještě více. A patrně i kamenný kruh se tady nacházel.

Teorií o původu kamenných řad je nespočet, každá má své zastánce i odpůrce. Na žádné se ale zatím neshodli. Je pravda, že z hlediska časového se zase až tak neliší – pravěk, středověk nebo novověk.

Bůh, slunce nebo člověk? K čemu mohly Kounovské řady sloužit? Možná to mělo nějakou spojitost s Bohem, ale kterým? Nebo se jednalo o výraz úcty ke svému panovníkovi, ale kterému. V určitých dobách a na jistých místech také lidé věřili, že se po smrti stanou kamene. Nebo snad uctívání slunce a kultovní obřady s tím spojené? Odborníci dále usilovně pátrají, amatérští badatelé ještě usilovněji hledají a vyznavači tajemna dávají v klidu prostor své fantazii.

Ono není ani jasné, zda všechny řady vznikly najednou během krátkého časového úseku nebo se postupně rozrůstaly. Otázek bylo, je a patrně ještě dlouho bude mnoho. I když na pravěkém původu Kounovských řad se shodne většina lidí. Některé teorie sice posouvají jejich vznik do dob nedávných a spojují to se zemědělstvím, ale v blízkosti se nachází minimální zdroje vody, která by jim musela chybět.

Rovnoběžné kamenné řady mají skoro přesnou orientaci od jihu k severu, tudíž to vypadá, že asi jejich stavitelé sledovali nějaký řád. Ale proč si tedy nadali také práci, aby řady byly úplné a měly mezi sebou stejné vzdálenosti?

Zajímavé je také samotné místo z hlediska zeměpisného. Při pohledu do mapy nelze přehlédnout trojúhelník tří historických měst, do nichž je skoro stejná vzdálenost. Louny, Rakovník a Žatec. Tudíž se mohou nabízet další otázky, opět ale bez jasných odpovědí.

Honbu za objasněním záhady spojené s tajemnými pozůstatky našich prapředků „odstartoval“ mladý učitel z Kounova Antonín Patejdl. Kamínky objevil v roce 1934 náhodou, jak tomu většinou bývá. Místo důsledně prozkoumal, změřil a napsal o tom pojednání nejenom pro své žáky, ale i pro archeology a památkáře. Tehdy se možná domníval, že původ i účel kamenných řad bude brzy znám, ale věc se doposud nedaří spolehlivě objasnit.

*

Nedaleko odtud jsem navštívil o něco méně známější, ale dle mého názoru kouzelnější místo: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=776523