Vstupujeme ze sluneční svitu do kostelního šera. Potichu, abychom nerušili postavy sedící v kostelních lavicích nebo stojících opodál. Nemluví. Nedýchají. Oltář ve zdejším kostele také nehledejte, ani mši nečekejte.
Kostel svatého Jiří ve vesničce Luková na severním Plzeňsku již něco pamatuje. Postavili ho v polovině 14. století a byly doby, kdy ho navštěvovalo mnoho lidí. Měl však smůlu na požáry, na světové války i na zloděje. A tak začal chátrat, čemuž nepomohlo ani vyhlášení za kulturní památku České republiky.
V interiéru kostela bývaly původně tři oltáře a renesanční křtitelnice tesaná z pískovce i další zajímavé liturgické vybavení. Z mobiliáře kostela se však nic nezachovalo. Kromě dřevěných lavic, které….
V roce 2012 se na tento svatostánek usmálo štěstí nebo tomu chtěla náhoda. Kostel si totiž zvolil pro realizaci své bakalářské práce na Fakultě designu a umění ZČU v Plzni student Jakub Hadrava. Nainstaloval tady 32 stojích nebo sedících sádrových soch zahalené v bílých rubáších.
Výstava začala postupně přitahovat návštěvníky z široka, daleka a na dobrovolném vstupném se díky ní vybralo něco málo penízek, které spolu s dotacemi slouží na opravu kostela.
Autor výstavy Jakub Hadrava velice hezky popsal svůj nápad:
„Kostel jakožto místo, kde se člověk setkává s bohem, se svým morálním učitelem, je místo, které je podle mého názoru primárně určeno k pěstování dobra v lidech. Fakt, že tyto stavby nyní zejí prázdnotou a chátrají, se promítá i do stavu dnešních lidí, kteří rovněž duševně chátrají a následně se rozpadají. Chtěl jsem na tuto problematiku upozornit a přimět náhodného pozorovatele zamyslet se nad tím, na jak významném místě právě stojí.“
