Jít či Nejít do práce aneb je tu opět pondělí (Píseň práce)

Nebuďte naštvaní, že je pondělí. Zítra již nebude. Víkend nám zase utekl rychleji než bychom chtěli. Zdá se, jako by pátek byl teprve včera, a už je tu zase pondělní ráno a musíme do práce. 

Sobota a neděle jsou pryč. Mnozí jsou při pondělním ránu unaveni už jenom z představy, co všechno je celý týden čeká a nemine. A tak vyhlížejí v kalendáři konec týdne a přemýšlejí, na který z těch dvou dnů se o příštím víkendu více těšit. Asi to bude sobota, jelikož v neděli má člověk pocit, že se k němu záludně a zákeřně plíží pondělí, první den nového týdne a s ním přichází také práce. Pro mnohé to znamená plnit velké požadavky v krátkém čase za malou odměnu. A kdyby mohli, tak by ponechali v kalendáři právě jenom sobotu. Přitom to není zase až tak dávno, co byly pracovní soboty. Zprvu to byla povinnost, která následně přešla v dobrovolné sobotní brigády.

Každý samozřejmě může mít na práci různý názor, ale v jednom se patrně shodneme. Práce bude opravdu důležitá věc. Má totiž svůj Zákoník práce i své Ministerstvo práce či Úřady práce. A PRÁCE má také svůj svátek.

Narozeniny ale práce nemá. Není jednoduché určit, kdy vlastně vznikla nebo kdy si začal člověk uvědomovat, že pracuje? Asi bude stejně stará jako lidstvo samo. Ale nemá to vůbec člověk s tou prací jednoduché. Když je jí moc, většinou nadává, obdobně jako když není žádná.

Za ty léta, co lidstvo pracuje, vzniklo mnoho rčení. Třeba o tom, kterak bez práce nejsou koláče nebo že práce šlechtí člověka. Ani v textech písní se na práci nezapomnělo. Nejznámější je určitě proletářská hymna „Píseň práce“.

*

Ó zazni písni vznešená, o práci, která vrozena,
přírodou lidstvu jest.
Vše čeho člověk užívá, z šlechetné práce vyplývá.
Buď práci čest! Buď práci čest!

Ta práce matka pokroku a s ní armáda otroků
jde hájit svoji čest,
zásada naše na světě po šťastném boji rozkvete.

Buď práci čest! Buď práci čest!

*

My dříve narození si pamatujeme dobu, kdy jsme se museli text písně učit ve škole nazpaměť. Ti pilnější, kteří to pečlivě studovali, si všimli, že píseň obsahuje slovní spojení „Práce, matka pokroku“. Kdo je otec, to nám nikdy žádný učitel neprozradil. A dnes už se to také asi nedozvíme.