Nezapomenutelná cesta k Máchovu jezeru? Samozřejmě, že ano! Kdyby nebyla, tak by nemělo smysl někam jezdit. Zapomínat jsme mohli zůstat doma.
Noc pomalu předává vládu nad Velkým rybníkem procitajícímu se dni a paprsky slunce začínají nesměle oddělovat probuzenou, světlem zatopenou hladinu Máchova jezera, od přírody, která ještě sladce oddychuje. Jako ta krásná dáma v posteli. Já však potichu opouštím pokoj.
Jdu k jezeru, abych se ujistil, že svět má stále své ráno, svou zemi i své nebe a že sluníčko pořád vychází na východě. Toulám se pomalu po písčitém břehu, mhouřím oči do ostrých paprsků slunce tančících po vodní hladině, když v tom najednou…
"Co ty tady tak brzo poutníku?" otázal se muž, podávaje mi ruku.
„Ehm, jestli se nemýlím, sám velký romantik Karel Hynek Mácha,“ dodávám překvapeně, když jsem ho uviděl.
„Tebe jsem tady ještě nespatřil, ale určitě se mohu zeptat, jak se ti vede a kde se v těchto končinách bereš?“
„Jsem tady se svou ženou, která má dnes narozeniny, a tak to spolu oslavíme v hotelu Port, kde jsme ubytováni,“ pravím, usmívaje se.
„Hotel Port? Neznám. To bude asi něco nového. Já jsem přijal jako obvykle nabídku hospodského Týce. Nedám na to místo dopustit. Při minulé návštěvě jsem se tam cosi zajímavého doslechl. V květnu před šedesáti lety byl nedaleko odtud popraven lámáním v kole mladík Ignác Schiffner za to, že zavraždil svého otce a konšela v Dubé. Sice smutná událost, ale já jsem se rozhodl o tom něco napsat,“ povídá Hynek Mácha.
„O Ignácovi a té hrozné vraždě, to je známé, nejenom ve zdejším kraji, ale jeho vztah k otci není úplně jasný. Také Jarmile se nedostává v tvé básni tolik prostoru. Zaslechl jsem, že snad mohla být v době otcovraždy s Ignácem těhotná, možná dokonce s jeho otcem. Někdo také říká, že měla svůj podíl na tom zločinu, a nakonec skončila ve vězení, a ne tady v jezeru. Ale lidé toho napovídají. Každopádně, napsal jsi hezkou věc.“
„Já jsem to vydal vlastním nákladem teprve nedávno a ty už to znáš. Tak snad to budou lidé číst.“
„Nemusíš mít obavy. Ale nyní musím běžet za svou ženou. Tak zase někdy na viděnou, třeba napřesrok.“
„Na viděnou? Já moc neplánuji. Na podzim se chci podívat na Radobýl, ale co bude třeba za rok, to nevím,“ usmál se Hynek Mácha a zmizel v ranním oparu.
Do našeho pokoje v hotelu Port přicházím ve chvíli, když se tam chtějí vloudit ranní paprsky Máchovského slunce, což jsem samozřejmě nemohl dovolit, a proto potichu zatahuji závěsy. Chci to být totiž já, kdo dnes probudí tu půvabnou dámu spokojeně oddychující v posteli.
Podařilo se a po dobré snídani jsem vzal ženu na výlet, jehož cíl nebylo těžké vymyslet. Po boku mé kouzelné bytosti, která umí rozdávat radost i pohodu kolem sebe a obyčejné věci mění na vzácné, je vždy a všude krásně.
Některá fotografie vydá za tisíce slov. K této fotografii však slov netřeba, stačí dodat jednu číslovku. Oslavenkyně je prostě jednička.
Den uběhl rychle a my jsme se konečně dočkali. Byl pozdní večer, první máj. No vlastně tak pozdní večer ještě není, a do prvního května také zbývá celý měsíc a několik dnů k tomu. Ale ten lásky čas souhlasí. A především je na čase popřát oslavenkyni a připít si. Místo nejisté vody z Máchova jezera však volím zaručené bublinky.
"Hynku! Viléme! Jarmilo!" Vlastně ne, nechoďte sem všichni, tolik míst u stolu nemáme. My dnes s dovolením povečeříme sami.
O vlastním jezeru a okolí jsem tady již něco napsal:
Peklo s princeznou: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=785447
Hotel Port: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=781315
Od Máchova jezera je to k Jordánu, co by člověk kamenem dohodil: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=780993
Nejenom Máj je krásný u Máchova jezera: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=781060
O Karlu Hynkovi Máchovi jsem již zde také něco napsal: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=493138
