Úžasná, ale tichá příroda. Krásný rozhled do okolí. Křesťanské poutní místo. Umělecké i současně působivé zpracování biblických výjevů. Uzdravení. Doudlo. To vše, a ještě více nabízí tajuplný Svákov.
Ze západního okraje města Soběslav vede při levém břehu řeky Lužnice úzká, ale sjízdná cesta, která končí na parkovišti u rekreačního střediska – kempu. Tady je značka „Zákaz vjezdu“, která by měla být dle mého názoru doplněna značkou „Doudlo“ upozorňující na možné setkání se strašidlem tohoto jména.
My jsme sice při zajímavé okružní vycházce dlouhé necelých pět kilometrů strašidlo nespatřili, ale zato jsme viděli krásnou přírodu a spoustu zajímavých míst. Celkem pohodlná cesta do mírného kopce, která je žlutě značená, začíná u velkého kamenného kříže, který zde postavili v roce 1864.
I kameny mají své příběhy. Jen jsme ušli „pár“ kroků, tak vidíme začátek křížové cesty, která je tady od roku 2017. Tvoří ji 14 zastavení ve formě reliéfů vytesaných do kamenných balvanů. Jejich autorem je sochař a kovář Martin Mikula z města Soběslav.
A myslím, že se mu podařilo opravdu úžasné dílo. Křížová cesta je totiž vkusná, umělecky zajímavá a s přírodou splývající.
Poslední čtrnácté zastavení se nachází nedaleko novogotické mariánské kaple. Člověk se tak ocitá na hezkém a posvátném poutním místě. Kdo hledá klid, ať se do těchto míst vydá.
Kaple Panny Marie Bolestné tady byla postavena v 19. století. Vše ale začalo v předchozím století (asi kolem roku 1780), kdy se zde objevil menší dřevěný přístřešek a uvnitř obraz Panny Marie Bolestné. Nechal ho postavit hned vedle studánky generál Jan Theodor Rouvroy, velitel dělostřeleckého pluku, jelikož mu zdejší voda uzdravila manželku.
Podobné štěstí měl podle pověsti jeden tesař. Nejprve oslepl a když si vodou ze studánky vymyl oči, tak opět viděl. Voda je to tudíž nejenom průzračná, ale snad i zázračná.
V těchto místech si také uvědomujeme, že to naše putování je vlastně taková pěkná pohádka. Nejenom pověstmi je člověk živ, ale také pohádkový nádech má výlet na Svákov. Nedaleko studánky stojí malý pomníček věnovaný vzpomínce na malíře, herce a spisovatele Miroslava Krejču, který je autorem pohádek odehrávající se ve zdejším lese. Malé strašidlo Doudlo žije na stromě jedlovém a hlídá spolu se zvířátky studánku i celý les před zlými lidmi. My jsme ho neviděli, ani neslyšeli. Proč by nás také Doudlo strašilo svým „pu, pu, pu“ nebo „dlo, dlo, dlo“, když jsme nezlobili.
Ale zpět ke krásné kapličce, která svou podobu získala mezi lety 1865 a 1867. Vysvěcena byla na svátek narození Panny Marie. To ještě ale neměla zvonici, která pochází z roku 1900. Oltář by měl zdobit původní obraz Panny Marie. Snad ten z konce 18. století, který býval ve zmíněném dřevěném přístřešku, ale nevím.
Od kapličky odbočuje žlutá značka doprava a člověk se blíží k místu, které nevypadá na první pohled moc zajímavě, jelikož má své kouzlo skryté v dějinách. Mocné hradiště Svákov stávalo na vysokém srázu nad řekou Lužnicí patrně již ve starší době železné. Později ho obývali Keltové a následně Slované. Dnes je ale potřeba velká představivost. Vše je zarostlé, ale dominantní val tady lze spatřit.
K rozhledně, která je přístupná zdarma a celoročně, je to již jenom kousek. Celodřevěná konstrukce je vysoká 13,5 metru a na vyhlídkovou plošinu ve výšce 10 metrů nad zemí je potřeba vystoupat po 45 schodech.
Vyhlídková věž byla postavena na východním svahu vrchu Svákov na čtvercovém půdorysu o rozměrech 4 x 4 metry. Slavnostní otevření se konalo 31. července 2014.
Dřevěné schody jsme zdárně zdolali a v klidu vpíjíme lačnýma očima do sebe okolní krásnou krajinu, která se prostírá před námi. Ze zastřešené rozhledny je sice výhled trochu omezen, ale přesto lze spatřit malebné údolí řeky Lužnice, město Soběslav, obec Klenovice i okolní kopce a krásnou přírodu.
Dvojím způsobem se člověk může dostat zpátky ke kříži. My jsme nechtěli jít po stejné cestě, a tak jsme zvolili neznačenou cestu, která je sice kratší, ale strmější a lehce náročnější. Jako krásný obraz v muzeu lze v přírodě vnímat obdobně zajímavý strom, květinu nebo muchomůrku
Přibližně v polovině sestupu míjíme romantický altánek. Kdo a kdy postavil tuto malou dřevěnou stavbu na zděné podezdívce mi zatím není známo.
*
V Táboře a okolí mě zaujala ještě tato místa:
Pětaosmdesátiletý oslavenec ve městě Tábor, který poznal Švehlu i Sokolovo:
https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=759889
Příhradová kráska ve městě Tábor:
https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=759866
Kamenný most přes Tismenický potok, který se mnou nechtěl mluvit:
https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=759766
Klokotá voda nebo roste klokočí nedaleko Tábora:
https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=760861
Historické město Chýnov a nedoceněný umělec František Bílek: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=761382
Nádherný Borotín nebo Borutín Nádherných:
