Jakmile se rozjaří, koniklec se rozzáří (výlet nad Moravské Bránice, líbil se mi velice)

V jednadvacátém roce třetího tisíciletí, ve čtvrtém měsíci, osmnáctého dne, před desátou hodinou dopolední, spatřil jsem koniklec.

Není nadto se nechat potěšit zajímavým místem v krásné krajině. Mě se to podařilo na východním okraji obce Moravské Bránice. V tomto koutě jižní Moravy se nachází přírodní památka Žebětín o rozloze jeden a půl hektaru.

Na informační ceduli se píše, že předmětem ochrany jsou teplomilná stepní a lesostepní společenstva s výskytem četných zvláště chráněných druhů rostlin. To je správně. Ale většina lidí, kteří sem zavítají, to vyjádří podstatně jednodušeji – koniklec.

Významnému druhu této rostlinky se na zdejší stráni opravdu daří. Dokonce by tady měly být koniklec velkokvětý i luční. To jsem však já nezkoumal, protože jsem se kochal celou tou krásou okolo a kolem.

Je pravda, že mé návštěvě neasistovalo sluníčko a nehrálo si s barvami kytiček, keřů a stromů. Tudíž se také koniklec, vzácná ozdoba jarní přírody, neukázala v celé své kráse. Ale já jsem byl spokojený a líbilo se mi tady. Pohled na poupata zachumlaná do hustých stříbrných vousů má také svoje kouzlo.

Žebětín se nachází v nadmořské výšce okolo dvě stě osmdesáti metrů. Na úplném vrcholu (287 m.n.m) se nachází trigonometrický bod s identifikační tyčí. K vyhlášení oblasti za přírodní památku došlo 30. července 2012 s platností od 1. listopadu téhož roku.

Z pohledu velehor se jedná samozřejmě o nevýrazný kopeček, ale vyšlápnout se to nechá. Když člověk přidá do kroku, tak se i zadýchá. Avšak ta přiměřená námaha stojí určitě za to.

Jako bonus nebo odměna pro toho, kdo není až tak kytičkový, je dobré podotknout, že se jedná také o kopeček přiměřeně výhledový.

Kousek pod vrchol vede lesní či polní cesta a dále vyšlapaná pěšinka. Turisticky značenou trasu sem zatím nevyznačili, což je možná dobře. Kdo chce, tak Žebětín najde a nezabloudí. Já měl to štěstí, že mě při procházce doprovázel jeden místní zkušený skoro starousedlík.

Západní vstupní brána neboli zvonice svaté Anny se nachází na západním úpatí u jedné z pěšinek vedoucích na vrchol.

Koniklec asi nemá nic společného s koněm v kleci, i když jednoho jsme tam také spatřili. Ne však v kleci, ale v ohradě. Měl by se jmenovat Pepa, ale nepotvrdil mi to.

A tady, v levém spodním rohu utíká zajíc. Jak ten se mohl jmenovat, to opravdu nevím. Pelášil pryč, ani nepozdravil.

*

V okolí jsem navštívil ještě další zajímavá místa

Rosa coeli: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=487445

Ivančický železňák: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=498483

Ivančické letovisko: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=774942

Mušov – brána do Římské říše: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=775035