Konečně ho vidíme. Slavné moře, které je tady po tisíce let. Možná také proto již skoro zemřelo. Ale více než čas ho zabíjí člověk. Lidé si berou vodu z řeky Jordán pro sebe a ta pak v Mrtvém moři chybí.
V osmnáctém roce třetího tisíciletí, v dvanáctém měsíci, jednatřicátého dne o dvanácté hodině polední, spatřili jsme krajinu zvláštní krásy, v níž se nachází slavné Mrtvé moře. Obklopené je po svém vzdáleném obvodu vyprahlými horami, na izraelské i Jordánské straně. Na bližších okrajích moře lze však vidět něco jiného. Obrovské vyschlé solné pásy, kde v minulosti byla voda. Té však postupně ubývá. Délka, šířka i hloubka Mrtvého moře se mění vzhledem k tomu, jak vysychá. Jediným hlavním přítokem ojedinělého (bezodtokového) jezera je totiž řeka Jordán, ve které vodu lidé umělé zadržují.
Část vody také přinesou deště, i když by to člověk neřekl poté, co zažije zdejší horké a suché klima, které vody spíše vypařuje. Nejedná se většinou o přímé srážky, nýbrž o vodu z některých vádí, která mají během dešťových období celkem silné průtoky. Četl jsem o plánu vybudovat umělý kanál, který by přivedl vodu z Rudého moře. Ale zda se již začalo nebo jsou to jenom úvahy, to nevím.
Mrtvé moře je nejníže položeným slaným jezerem a jedno z nejslanějších jezer na světě. A slané je opravdu dost. Zda to je oněch 33 %, jak se uvádí, nevím, ale sůl je všude. Kvůli této vysoké salinitě zde nežijí ryby ani vodní rostliny, pouze údajně nějaké odolné bakterie.
Zdejší voda obsahuje velké množství minerálů, z nichž některé jsou považovány za zcela ojedinělé. Nejznámějším využití je výroba světoznámé kosmetiky, ale vzniká toho tady více. To bylo celkem dobře vidět, když jsme přijížděli od jihu (z města Eilat) a nejprve nás vítala ta část Mrtvého moře, kde vládne chemický průmysl upravující vytěžené soli i další minerály.
Samozřejmě také my jsme se rozhodli udělat něco prospěšného pro naši kůži i dýchací ústrojí. Zprvu jsme uvažovali zastavit na nějakém odlehlém místě, ale viděli jsme cedule o zákazu vstupu. Uznali jsme, že to asi dává logiku, jelikož po ustupujícím moři zůstávají místa, kde by člověk mohl zapadnout a zranit se. A především odjet po koupeli bez sprchy také není to pravé. Tudíž jsme zaparkovali v jedné oblasti s hotely. Romantičtější určitě budou soukromé neznámé pláže, ale to by musel člověk buď mít zaručené informace, nebo jezdit a hledat.
Modrá, bílá, šedá. Světlo si hraje s barvou hladiny Mrtvého moře i plochou okolní pouště, nejníže odkrytými místy na zemském povrchu. Tudíž nejenom koupel 420 metrů pod hladinou světového oceánu v nás zanechala jedinečný dojem.
Je to úžasný pocit usednout na hladinu, nechat se nadnášet a užívat si tu pohodu. Voda v Mrtvém moři nedovolí ani neplavci se utopit. Když však někdo neuposlechne moudrých rad, které praví: „hlavně nezkoušet plavat,“ tak může být i neveselo. Proplach očí slanou vodou je potom to nejmenší zlo. Údajně se může začít člověk i topit, když mu vyšší vztlaková síla hustější vody vyhodí nožky nahoru. A tudíž je lepší si v klidu vychutnávat koupel a než člověk odejde, tak by měl uzavřít kousek Mrtvého moře v sobě a snažit se ho tam udržet ještě nějakou dobu.
Rada na konec mého povídání: „S návštěvou neotálejte!“ Ty nejčernější scénáře říkají, že by v polovině tohoto století mohlo Mrtvé moře bohužel dostát svému názvu, tj. být opravdu mrtvé, bez vody.
Předchozí povídání: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=703420
Následující povídání: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=704104
