Izrael podesáté - země rozlohou celkem malá, ale kouzlem více než velká (bát se či nebát)

Když jsme odlétali do Izraele a obdobně při našem návratu, jsme nejčastěji slyšeli slova „strach z návštěvy země“. Odpověď máme jednoznačnou: „Ne, neměli strach a rádi se tam ještě někdy podíváme.“  

Před odletem jsem byl z internetu vybaven informacemi, že se jedná o bezpečnou zemi a to se mi potvrdilo. Myslím, že Izrael je v současné době stejně tak bezpečný jako Francie či Německo. Možná ještě víc, jelikož jsou tam na teroristické útoky připraveni a snaží se jim předcházet.

Například některé kruhové objezdy v centru v Eilatu či vjezd na promenádu jsou vybaveny stálými betonovými zábranami či zátarasy. Nebo při vstupu do obchodního domu či autobusového nádraží musí člověk projít přes bezpečnostní rám a nechat si zkontrolovat zavazadlo jako u nás na letišti. Lidé to tam berou jako běžnou věc a nikdo nenadává, když musí otevřít tašku či kabelku. Nikde se netvoří fronty.

Mladí lidé v uniformách a se samopalem přes rameno. Běžná věc v Izraeli. Vojáci i vojačky. Stejná uniforma, minimální rozdíl mezi dívkami a chlapci. Všichni procházejí povinnou vojenskou službou. Na jihu Izraele vidí člověk častěji dívky ve vojenském. Ony zajišťují většinou ostrahu objektů. V rizikovějších oblastech země slouží zase především muži.

Na dopravní síť je Eilat napojen pomocí severojižní dálnice. Když jsme se po ní rozjeli, brzy jsem musel sundat nohu z plynu. Kousek za městem nás totiž přivítal check-point. Bloky betonu a dívka v bagančatech, vojenské uniformě a se samopalem. Auta s místními, která jedou před námi, pustila, ale náš vůz z půjčovny zastavuje. Koukne na nás z pod černých brýlích a ptá se, zda je vše v pořádku. A pak nám popřeje šťastnou cestu.

Obdobný zážitek jsme měli v Negevské poušti. V podvečer jsem zastavil auto u krajnice, jelikož mi nešla zapnout světla. Kde se vzalo, tu se vzalo, policejní auto u nás zastavilo. Pozdravili a zeptali se, zda máme nějaký problém a potřebujeme pomoc. Příjemné a slušné chování. Opět to umocnilo náš dojem, že se jedná o bezpečnou zemi.

Předchozí povídání: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=703952

Následující povídání: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=704544