Do které země se podívám nejdřív? V Izraeli si takovou otázku můžete položit. Tam lze nakukovat k sousedům a zvědavosti se meze nekladou.
Na jihu náleží Izraeli malý, asi dvacetikilometrový úsek pobřeží Rudého moře. Přibližně polovinu zabírá přístav a související infrastruktura. Zbývající část využívají turisté i místní obyvatelé.
Zajímavá procházka z Eilatu na jih končí u egyptským hranic. Stejnou cestou zpátky po silnici podél pobřeží se mi nechce jít, i když ve vodě lze spatřit nevídané. Tato část pobřeží u Eilatu nabízí totiž krásný podmořský svět.
*
Když matka příroda navrhovala oblečení zdejším rybkám, pěkně se vyřádila. Stačí udělat pár kroků do moře a těsně u břehu k člověku připlují menší i větší ryby různých barev, s proužky, kostičkami či puntíky. Kolem nohou se voda barví do fialova, zelena, žluta či oranžova, podle toho, které rybky jsou zvědavější.
Mě však zaujaly vysoké ostnaté ploty podél cesty do kopců. Hranice s Egyptem je údajně takto zabezpečena kvůli pašerákům drog. To já nejsem, tak se tam vydávám. Lákají mě kouzelné pohledy z nedalekých kopečků. Západně od Ejlatu se zvedá strmá vysočina Harej Ejlat, která je nejjižnější výspou Negevské pouště.
*
Toulám se po vyšlapaných pěšinkách, z nichž některé jsou i značené, ale většinou jdu, kam mě nohy vedou. Barvy a tvary okolních kopečků se s každým krokem mění. Úžasné přírodní divadlo, které pomáhají režírovat obláčky a sluníčko.
Na jednom z vršků se na chvíli zastavuji a pořádně se rozhlížím. Uvědomil jsem si totiž, že z těchto míst je vidět hned do čtyř zemí najednou. Samozřejmě je to Izrael, kde se nacházím, dále nedaleký Egypt a přes mořskou úžinu Jordánsko i Saúdská Arábie. Taková podívaná se nenaskytne každý den.
Na jihu hledám egyptské město Taba a na severu jordánský přístav Akaba. Ejlat je totiž situován v úzkém výběžku izraelského území sevřeného územím Jordánska a Egypta. Všechna tato tři města jsou kromě turistických destinací také významné obchodní přístavy.
Je tady tak krásně, že jsem se zastavil, kochám se a ….Ostatně, kdo si hraje, nezlobí. Má ženuška na to měla ale možná jiný názor, když jsem napsal na Fejsbůk: „Negevská poušť i moje ženuška jsou den ode dne úžasnější. Ale s jednou z nich se budu muset zítra rozloučit.“
Předchozí povídání: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=702299
Následující povídání:
