Když jsem se vrátil do Karlových Varů, šel jsem se podívat ke břehu Ohře, zda v řece teče voda. Byla tam. Oddechl jsem si.
A proč by neměla být? Byl jsem totiž kousek za hranicemi, kde na německém území pramení v nadmořské výšce 752 metrů řeka Ohře. Tady, u našich sousedů má název Eger. V paměti se mi vybavují i její dřívější názvy: Agara či Egre. Jedna z největších českých řek pramení v Bavorsku pod horou Schneeberg v přírodní rezervaci Smrčiny. Pramen se nachází blízko města Weissenstadt, odkud je k němu potřeba pokračovat přes vesničku Schönlind směrem k městečku Bischofsgrün. Na pravé straně silnice je parkoviště a informační tabule odkazující na pramen, kam je potřeba dojít pěšky asi 200 metrů.
Někdo může být příjemně překvapen, jiný zklamán. Pro jednoho je to důkladně upravený pramen, jinému bude chybět trochu hledání a pátraní. Pramen Ohře je obložen dvanácti hrubě tesanými žulovými kameny. Čelní kámen je o něco větší, patrně aby se udržel vzpřímený, a je na něm vedle jména Cheb i vyobrazen městský erb starého říšského města. Ostatní kameny nesou jména míst, kterými řeka protéká a jež také přispěla financemi při úpravě okolí pramene. Jsou to Weissenstadt, Marktleuthen, Kynšperk, Sokolov, Loket, Karlovy Vary, Rybáře, Klášterec, Kadaň, Žatec a Postoloprty. Stalo se tak roku 1923 z iniciativy města Cheb a práce provedla firma Grasyma Wunsiedel. Oficiální posvěcení pramene řeky Ohře se konalo na první Svatodušní svátky roku 1924.
Nad pramenem, který má spolu s okolními listnatými stromy statut chráněné přírodní rezervace, je umístěn velký žulový pomník s nápisem „Egerquelle“ a letopočtem 1923. Na druhé straně kvádru je následující text v němčině:
Als der Knabe kam zur Eger:
„Eger, sprich, wo eilst du hin?“
„Zu der Elbe“, rauscht es reger,
„Zu der Elbe muß ich zieh'n!“
Als der Knabe kam zur Elbe,
war die Antwort inhaltsschwer;
Donnernd braust zurück dieselbe:
„Und ich muß ins deutsche Meer!“
O kousek dál je pamětní kámen Sudetských Němců odsunutých z vlasti. Nápis od spisovatele Erwina Guido Kolbenheyera, který byl vytvořen v roce 1955, zní: "DIE WELLE WEISS, WOHIN SIE GEHT...“.
Řeka Ohře (někdy také Ohara, Oharka či Eger) teče převážně na severozápadě Česká republiky a svůj život končí po 316 kilometrů dlouhé pouti v Litoměřicích ve vlnách Labe jako její druhý největší levostranný přítok. Vody je v ní občas dost, jindy méně, ale vždy tam nějaká je, na rozdíl od jejího pramene, který byl předposlední říjnový den letošního roku úplně vyschlý. Naštěstí má řeka větší prameniště a vydatné přítoky. Ale je jasné, že letošní sucho nepocítili pouze lidé, ale také příroda. Ostatně ten opravdový vlastní vývěr Ohře se má nacházet o kousek dál, jižně od mlýnu Weissenhaidermühle, na severním svahu kopce Schneeberg. Tento potok nese jméno Zinnbach – Alte Eger.
Nebo se možná rodí řeka Ohře úplně někde jinde. Ono to není až tak důležité. Podstatné je to, že se nedaleko odtud říčka vlní jako nádherná tyrkysová stuha a nakonec nějaká ta voda v korytu řeky Ohře teče. A bude tomu snad i v budoucnu.
