Před 47 lety měl premiéru první díl televizního seriálu F. L. Věk. Známá historická předloha, plejáda hereckých hvězd a přesto ho nesměli lidé shlédnout celý.
Černobílý třináctidílný televizní seriál F. L. Věk, jehož první díl měl premiéru 12. září 1971, byl natočený režisérem Františkem Filipem na motivy stejnojmenného historického románu Aloise Jiráska. Děj knihy pojednává o českém vlastenci, spisovateli a skladateli z období národního obrození. Mnozí si dodnes myslí, že jím byl F. L. Věk, ale správné jméno zní František Vladislav Hek.
Nebýt seriálu, nebylo by jednoho muzea v Dobrušce a krásný zděný přízemní domek s popisným číslem 185 by zůstal „jenom“ dochovanou ukázkou předměstské architektury 18. století v tomto městečku.
Dne 9. září 1769 se tady místnímu kupci Josefu Hekovi narodil syn František. Životní osudy nejvýznamnější i nejpopulárnější osobnosti Dobrušky jsou odvislé od toho, zda máme na mysli Františka skutečného nebo románového. Kdyby nebylo historické osobnosti, nebyla by asi ani románová postava. A naopak kdyby nebylo F. L. Věka, mnozí by asi neznali významného spisovatele a obrozeneckého buditele Františka Vladislava Heka.
Knížka byla sice známá, ale teprve po nečekaném úspěchu televizního seriálu Československé televize v roce 1971 byl Hekův rodný domek upraven a zpřístupněn pro návštěvníky. Nábytkem z doby 19. století byl vybaven obytný pokoj, další prostory upravili jako kupecký krám a ve třetí místnosti vybudovali klasickou muzejní expozice připomínající život a dílo Františka Vladislava Heka.
Slavnostní otevření muzea se konalo v květnu roku 1972 a zúčastnili se ho také hlavní tvůrci seriálu: režisér František Filip a herci Radoslav Brzobohatý (F. L. Věk), Antonie Hegerlíková (maminka) či Eva Vosková (Márinka). V seriálu natáčeném koncem šedesátých let v době doznívání pocitu svobody, hrálo mnoho dalších hvězd – Jiřina Bohdalová, Jana Brejchová, Radovan Lukavský, Jaroslav Marvan, Dana Medřická, Jan Pivec, Jan Tříska, Václav Voska, Gabriela Vránová či Bohuš Záhorský. To již mnozí tušili, že televizní ztvárnění rozsáhlého románu dostává po vstupu armád Varšavské smlouvy trochu jiný rozměr. Téma pokořeného národa, který hledá svou ztracenou tvář, se dalo přenést z doby národního obrození do období po roce 1968.
Soudruzi však nechtěli, aby divák nacházel nějaká podobenství či si uvědomoval pojmy jako národní sebevědomí a svoboda, tudíž nesměl být vysílán poslední díl. Svou roli v tom sehrála také určitě osoba Jana Třísky, který emigroval. Celý seriál v původní podobě byl uveden až po roce 1989. Je pravda, že pro mnohé to může být nepěkná vzpomínka na školní povinnou četbu, ale když se od toho člověk oprostí, tak bude určitě souhlasit, že se jednalo o jeden z nejlepších českých seriálů, klenotů české televizní tvorby.
Seriál se nenatáčel pouze v Dobrušce, ale také v Opočně, v Novém Městě nad Metují, v Praze a na mnoha dalších místech.
