Mám rád chilli papričky. Hodně pálivá, zasloužený chvalozpěv této dobrotě. Méně kapsaicinu, šance na pochvalu se snižuje. Žádné chilli, věčné zatracení či konec světa?
Dnes je tomu osmdesát let, co zemřel pan Wilbur Lincoln Scoville. Tento americký lékárník je známý především milovníkům chilli. Scovilleovu stupnici, která měří pálivost různých chilli papriček, navrhl před 110 lety, když pracoval v jedné farmaceutické společnosti.
Hodnoty SHU se mohou lišit podle místa, kde se papričky pěstují, tudíž ty údaje jsou vždy orientační. Ale něco na nich je. Onehdy jsem okusil jednu takovou dobrotu, měla něco přes milion. Nejprve jsem se opatrně jazykem dotkl špičky papričky a nic výjimečného. Tak jsem se do ní zakousl. Po zásluze mě najednou polilo šílené horko, v uších mi začalo hučet, bílá tma se mi zjevila před očima, do kterých se následně draly slzy, z nosu mi teklo, ….. Sice jsem to přežil, i když jsem si v tu chvíli tím nebyl zcela jistý.
Když tak o tom přemýšlím, tak si říkám, že ty nejpálivější druhy chilli papriček musí mít takovou sílu, že by dokázaly nejednoho člověka na chvíli ochromit. K jejich pěstování a prodeji by se měl asi vydávat zbrojní průkaz.
A co vlastně dává chilli papričkám to neodolatelné pikantní kouzlo? Jedná se o rostlinný alkaloid kapsaicin, který povzbuzuje tělesnou výkonnost, tlumí bolest a tradičně je považován za silné afrodiziakum. A kromě toho konzumace kapsaicinu prokazatelně zvyšuje hladinu endorfinů – hormonů štěstí. Dalo by se tedy říct, že po snězení chilli papričky budete šťastnější. Když to přežijete.
