Český (stále ještě český) Krumlov

Český Krumlov. Kouzelná řeka Vltava vlnící se městem jako stuha. Zajímavé malé domky či úzké středověké uličky. Zámek. Otáčivé hlediště. Mnoho zahraničních turistů. Český jazyk tady skoro není slyšet.

Jako proudy vody po přívalových deštích se hrnou turisté do ulic města. Člověků, kam se podíváš. Samotářům vstup zakázán. My jsme se toho však nezalekli a udělali jsme dobře. V Českém Krumlově jsme byli tři dni a líbilo se nám.

Vltava neodmyslitelně patří k městu. Pohledy z břehů řeky lesklých vodních zrcadel jsou trochu jiné, kouzelné a zajímavé.

Ranní procházka městem i skrz zámek je dokonalá krumlovská idylka. V prázdných uličkách potkávám v neprobuzeném světle jitra pouze turisty z Asie, kteří se svými fotoaparáty číhají na východ slunce.

První písemná zpráva o městě Český Krumlov pochází z roku 1309. Dlouhých 710 let si zdejší museli počkat na naši návštěvu. Ale vyplatilo se jim to. Líbilo se nám tady a tak je budeme chválit. Až na restauraci Lazebna, kde po nás chtěli zaplatit nehorázné ceny, a ještě se u toho tvářili naštvaně. Zda personál překročil bludný kámen nebo se na nás tvářil takto úmyslně kvůli tomu, že jsme si neobjednali jídlo, se asi nedozvíme.

Některé ceny se v Českém Krumlově blíží černému humoru. Jako v nehezkém divadle, kdy herec testuje, kolik toho publikum unese. A když se přeci nechá člověk zlákat, nemůže se pak zbavit dojmu, zda nebyl lehce okraden.

Podstatně lepé bylo v rázovité krčmě „U dwau Maryí“, kterou jsme objevili při toulkách po čtvrti zvané Parkán. Dobře se nám jedlo i pilo. Prohlédli jsme si tady také malou výstavu (muzeum) drobných řemeslných výrobků a stavebních materiálů z doby oprav některých českokrumlovských domů.

Český Krumlov měl původně devět vstupních bran, které byly součástí městského opevnění. Postupem času však ztrácely svůj význam nebo bránily další výstavbě a byly tudíž bourány. Zůstala jediná – Budějovická. Vybudovat ji nechal Petr Vok z Rožmberka na přelomu 16. a 17. století.

Zajímavý je u této stavby dvojí architektonický výraz. Z vnější strany opevnění působí brána s cimbuřím masivně, patrně se tím snažila zastrašit nepřítele. Zato vnitřní, červeně zbarvené průčelí s renesanční malířskou výzdobou a slunečními hodinami je přívětivé, jakoby chtělo říct: „Zůstaň návštěvníku, nespěchej pryč.“ Ale vypadá to, že moc lidí neposlechne, jelikož podle statistik převažují ve městě jednodenní turisté.

Válcová bašta. Na první pohled zajímavá součást původního městského opevnění. Ale to by tam nesměla být upoutávka na bydlení. Stavba totiž slouží v současnosti jako penzion. To už je zajímavější pivovar kousek za baštou. My jsme sice nabyli na prohlídce, ale pivo jsme ochutnali a v pivovarském obchodě si koupili pivečko domů.

Minoritský klášter jako sdružený klášter minoritů a klarisek se společným kostelem nechal založit roku 1350 krumlovský vladař Petr I. z Rožmberka a jeho manželka Kateřiny. Od roku 1995 je klášter majetkem rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Do klášterního areálu se vstupuje branou se znakem řádu Křížovníků, za níž se nachází malý park zvaný Tramín. O kousek dále je Klášterní dvůr, kde lze spatřit zajímavosti z historie i ukázky řemesel v několika dílnách. Člověk si může i mnohé vyzkoušet. Příjemné místo.

Ántré, auslág, čurda, doják, ….aneb Výkladový slovník divadelního spolku. Při návštěvě příjemného divadelního klubu se může člověk i něčemu přiučit. Příjemné prostředí, ochotná obsluha, rozumné ceny. Líbilo se nám.

Městský park u řeky nebo zámecký park s otáčivým hledištěm. Dvě zajímavá místa na procházku. Pozoruhodné stromy a keře i sochařská výzdoba. Nejkouzelnější je to tu opět po ránu, když se místo probouzí do nového dne.

V Českém Krumlově nás přivítalo hezké, slunečné počasí. Najít náměstíčko Na Louži však nebyl problém. Vydali jsme se tam na prohlídku zajímavých fasád domů. Je jich sice více, ale jeden zmíním určitě. Průčelí domu č.p. 54 do Široké ulice zdobí zajímavě malovaná okna, z nichž vyhlížejí „obyvatelé“ domu a malá opička. Zda tam skutečně bydleli nebo se jedná o hříčku renesančních malířů, není známo.

Na rohu ulic Linecká a Horská nás ukazatel směru posílal do Českých Budějovic a Rožmberka, ale my jsme neuposlechli a otevřeli dveře do jedné kavárny. Pražírna kávy Ideál je velice příjemné místo a zdejší báječná káva nám chutnala. K tomu chutné levandulové makronky. Příjemná, usměvavá a ochotná paní. Určitě se zastavte.

V části zvané Latrán jsme také navštívili jeden zajímavý obchůdek, manufakturu a ateliér. Něco jsme nakoupili a s majitelem popovídali. A dostali jsme dárek do našeho cestovatelského deníčku. Potřebovali bychom však trochu poradit, jaké věnování nám napsal.

Křížová hora nad městem a osmiboká Kaple Panny Marie Bolestné a sv. Kříže. Pro někoho možná náročnější výšlap po nepříliš dobré cestě. Ale stojí to za to. Velice zajímavý barokní areál se silnou energií, úžasné výhledy na město a okolí.

Já jsem tam byl hned dvakrát. A smekám klobouk před pánem a paní, kteří se tady o to starají. Nakolik jim v tom pomáhá majitel či město, nevím. Ale určitě by si taková zajímavá stavba zasloužila větší péči.

….a nakonec to nejlepší:

I věci mají své osudy. Třeba káva. Ve světě ji objevili před mnoha staletími, nám se to podařilo nedávno v Českém Krumlově v Nonsolocaffé. O této úžasné záchytné pavučině kávychtivých kolemjdoucích jsem tady již něco napsal: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=734155.

Den říjnový, v němž obloha nad Českým Krumlovem září. Když bude někdo číst mé zážitky z Českého Krumlova, možná mu to bude připadat jako by četl vyprávění o úplně jiném místě, jiných lidech i jiné době.