Když se člověk žene po silnici č.13 stokilometrovou rychlostí, tak mu v hlavě zůstane jenom rozmazaná a pro budoucí vzpomínky nečitelná šmouha. A přitom nedaleko města Bílina lze objevit zajímavou siluetu jednoho výrazného kopce
Vrch Bořeň, nacházející se v bezprostřední blízkosti komunikace před městem Bílina, je svým tvarem zcela unikátní nejen pro oblast Českého středohoří, ale také v rámci celé České republiky. Logicky je tak bezpochyby největší dominantou města Bílina. Se svou nadmořskou výškou 539 metrů sice zdaleka nepatří k nejvyšším vrcholům Českého středohoří, přesto vystupuje vysoko nad okolní krajinu a patří k symbolům tohoto pohoří. Údolí řeky Bíliny, která pod ním protéká, převyšuje o 340 metrů. Z geologického hlediska se jedná o mohutnou a strmou znělcovou kupu, jež byla vytvořena sopečnou činností přibližně před 33 až 35 miliony lety. Následnou dlouhodobou erozí došlo k vypreparování vyvřelého znělcového tělesa až do současné podoby.
Horu Bořeň zdobí několik prvenství. Odborníky je totiž považována za největší znělcové těleso v Evropě, zároveň je také označována za nejskalnatější, samostatně stojící vrch České republiky. Když však člověk vyšlápne nahoru, je možná trochu překvapen, že se zde nachází jakási pláň, možná malá louka. Díky svému skalnatému tvaru má návštěva hory Bořeň co nabídnout. Když alespoň trochu přeje počasí, nabízí se nádherný kruhový výhled na hradbu Krušných hor, České středohoří, Doupovské hory, město Bílina i Most a podkrušnohorskou pánev.
Výrazný tvar vedl odjakživa obyvatele okolních obcí i návštěvníky k dohadům, co jim vlastně Bořeň připomíná. Silueta hory se však z každého místa jeví odlišně. Například v Bílině převládá názor, že se podobá ležícímu lvu a tudíž by vrch Bořeň mohl být řazena mezi posvátné hory českého národa. V Liběšicích se zase přiklánějí k názoru, že vidí hlavu mamuta, zatímco v nedalekých Želenicích se mluví o hlavě obra. Jisté je, že snad ze všech stran je na tento, pověstmi opředený kopec, zajímavý pohled.
Bořeň ale není atraktivní jen pro člověka, nabízí také domov řadě unikátních druhů rostlin a živočichů. Proto byla oblast hory Bořeň o celkové rozloze 23 ha prohlášena v roce 1977 národní přírodní rezervací. Ptactvo je zde zastoupeno 92 druhy, z nichž 22 patří mezi zvláště chráněné. Řadí se mezi ně například výr velký. Ze savců lze zmínit lišku obecnou či jezevce lesního. Z dalších druhů obratlovců je to například ropucha zelená nebo užovka hladká. Tyto a další zajímavé informace poskytuje návštěvníkům kopce naučná stezka, která zde byla vybudována v roce 1996.
Hora Bořeň se těšila zájmu lidí od nepaměti. Není se, co divit. Na úpatí lesnatá, na vrchu skoro holá, k tomu skoro kolmé skalnaté stěny a v nich tajemné otvory. Například je známý zajímavý popis návštěvy kopce z druhé poloviny 17. století od Bohuslava Balbína. Výstup na Bořeň si nenechal ujít ani významný německý cestovatel Alexander von Humboldt. Své dojmy z několikrát opakovaného výstupu na Bořeň zaznamenal také ve svém skicáři slavný německý básník J. W. Goethe. Také v dnešní době se množství poutníků vydává obdivovat tento úchvatný skalní útvar nebo se jenom kochat dalekými pohledy.
Kdo se na horu Bořeň jednou podívá, určitě se bude chtít vrátit na toto bezpochyby mimořádně nádherné a zajímavé místo, situované na samém okraji těžce poznamenané industriální krajiny. A kdy se tam vydat? Nejlépe na Květnou neděli. Podle jedné z pověstí je zde zakopán poklad a hlídající skřítkové ho umožní v tento den spatřit pouze člověku čistého srdce.
Autem lze zaparkovat ve městě nebo na jeho okraji (např. ulice 5. května či Jižní) nebo odbočit z hlavní silnice č. 13 ve směru Most - Bílina za odpočívadlem vzhůru do svahu, kde končí úzká komunikace na dvou menších parkovištích u turistické "Bořeňské chaty". Kdo přijede vlakem nebo autobusem do Bíliny, může se vydat z centra města po okružní, zeleně značené, turistické cestě, která obchází úpatí hory Bořeň a vrací se zpět do výchozího místa. Další možnost je ze železniční zastávky Bílina-Kyselka k západnímu úpatí hory taktéž po zeleně značené cestě. Obě trasy se potkávají u rozcestníku na jižním úbočí, odkud odbočuje stezka vrcholová, rovněž zeleně značená pěšina, která dovede člověka krásným terénem až na vrchol. Po cestě si může člověk prohlížet zajímavé skalní hřebeny, vysoké skalní stěny, samostatně stojící skalní věže, kamenné sutě či skalní rozsedliny.
A proč jsem vlastně označil v názvu svého článku Bořeň za Dračí horu? Zaujala mne zmínka v díle jezuitského učence, historika, literáta i cestovatele Bohuslava Balbína o dávných zkazkách, které vyprávějí, že zde byli kdysi spatřeni draci, kterak vylétají z jeskyně a opět se do ní navracejí. Možná se tak opravdu stalo, možná je to jenom dračí symbolika nebo mýty.
Latinsky „draco“ dalo vzniknout našemu názvu drak. Většinou se jedná o dynamickou sílu, ale záleží na okolnostech a možná i na lidech, zda se jedná o dobro či zlo. Draci jsou také spojovány s pokladem, pramenem či princeznou. Já jsem zde však ani jedno neobjevil. Tak nebo tak, jisté je, že kopeček Bořeň vypadá magicky a určitě skrývá nějaké tajemství.
*
O tomto kopečku se také zmiňuji ve svém povídání o plavbě po řece Bílině:
http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=618005
*
České středohoří je opravdu úžasné. Navštívil jsem tam například tato místa:
- královské město Litoměřice: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=493359
- výjimečné a kouzelné pohoří je České středohoří: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=473838
- vrch Radobýl u Litoměřic: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=493138
