No nic. Alespoň nám tato byrokratická klauniáda dala nový výraz – Džídýpíár. Nevím, zda někdo sestavuje žebříček nejpoužívanějších výrazů, ale GDPR se určitě v této bruselsko – české hitparádě pohybuje na prvních příčkách.
Čtyři kouzelná písmenka a co dovedou. Stále mi chodí e-maily, abych buď vzal na vědomí, nebo schválil, že někdo bude pracovat s údaji o mé osobě. Já si však nedělám nějaké iluze. Když někdo bude chtít, tak si o mě zjistí cokoliv. To nemluvím o sociálních sítích, kde je člověk dobrovolně, ale o registrech, které zavedl stát.
Když se totiž člověk podívá do některého z veřejných registrů, tak u jmen zjistí i data narození a adresy pobytu, identifikační číslo a také daňové identifikační číslo, což je u fyzických osob vlastně rodné číslo. Dále tam najdeme číslo bankovního účtu. A tak bych mohl pokračovat.
Myslím, že zbytečně přibylo papírování, starostí, finančních nákladů s tím spojených i strašením pokutami. A to je problematické především pro malé spolky, sdružení, prostě pro obyčejné lidi. A přitom zmíněná záležitost již byla v zákonech zakotvena. Ale možná bruselský úředník či český politik řekne, že tomu nerozumím.
Ale všechno špatné je k něčemu dobré. Alespoň se člověk zasměje. Na internetu jsem zahlédl hezké vtipy. Například když člověk uvidí smuteční parte, na kterém je pouze černý rámeček a v něm křížek, jinak vůbec nic. Dole stojí drobným písmem napsáno: „Nebožtík nedal souhlas s uveřejněním svých osobních údajů“. A tak mu poté nezbude než jít „naslepo“ na pohřeb. Třeba tam budou pohřbívat právě „GDPR“. Ale to by si zasloužilo ne smutek, nýbrž pořádnou oslavu.
