Bešeňová, Medokýš, dobří lidé a krásná příroda

Kdysi neznámá vesnička Bešeňová ležící v srdci liptovského kraje je dnes v prospektech cestovních kanceláří. Změnila se k nepoznání. Ale dobří lidé zůstali stejně jako kouzelná příroda v okolí. A samozřejmě melodická slovenština.

Obec Bešeňová leží na pravém břehu řeky Váh, mezi městy Liptovský Mikuláš a Ružomberok. Ze tří stran je kolem vesnice položen náhrdelník, avšak ne z perel, ale z pražců, který je kousek hlučnější. Vzhledem k tomu, že se jedná o trať Bratislava – Košice, jezdí tady jeden vlak za druhým, ale nádraží tady ještě nevybudovali.

Nejbližší vlaková zastávka je Liptovská Teplá. A určitě má svoje kouzlo.

Z východní strany je Bešeňová obklopena stejnojmennou vodní nádrží, která je součástí Vážské kaskády. Já jsem ji nazval menší sestřičkou známější vodní nádrže Liptovská Mara. Ale i v tomto případě platí, co je malé, to je hezké. Procházka okolo vodní plochy má své kouzlo ráno i večer.

Voda, to je to, co sem láká lidi. Ale většinou se nejedná o tu v nádrži. Na začátku 80. let tady objevili termální pramen a pak se děly věci. Já jsem u toho nebyl, tak napíši, co jsem tam spatřil na přelomu roku. Mnoho turistů, komplexní vodní areál, saunový svět, tobogány, bazény, skluzavky i „mořské“ vlny.

Hotely, penziony, ubytování v soukromí. Nález termálního pramene výrazně změnil charakter této obce. Celoročně otevřený vodní park a geotermální prameny jsou velkým lákadlem. Ale ochotní lidé, kteří se usmívají a poradí, jsou tady pořád. Alespoň já jsem měl to štěstí. Potkával jsem je ve vesnici, při procházkách v okolí i v hotelu Galeria Thermal, kde jsme byli ubytováni. Nevím, kolik má hvězdiček, ale já, kdybych měl zůstat u školního známkování, tak bych dal jedna plus.

Příjemná koupel v teplejším bazénu (okolo 39°C) spolu s draslíkem, hořčíkem, sodíkem, vápníkem a železem působí na člověka blahodárně, především když je venku teplota lehce pod nulou. Odpočinek v podobě plavání jsem hledal v chladnějším bazénu (okolo 29°C).

Také hřbitova v těsném sousedství si nelze nevšimnout.

V samotné obci mě nejvíce zaujal zajímavý moderní kostel Nejsvětější trojice, který se nachází mezi obecním úřadem a obchodem. Tento římskokatolický svatostánek byl postaven na základech staršího kostela a vysvěcen v roce 2000.

Kdo by chtěl vidět klasickou církevní stavbu, tak o kousek dál, za řekou Váh, na okraji sousední obce Liptovský Michal, stojí zdejší dominanta, kostel sv. Michala Archanděla s krásnou dřevěnou zvonicí. Tento objekt patří mezi nejstarší dochované sakrální stavby Liptova a dokládá tak vývoj středověké architektury v tomto regionu.

O jednom velice zajímavém svatostánku nedaleko od Bešeňové, dřevěném artikulárním kostele Svätý Kríž, jsem tady již psal: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=742674.

Neuvěřitelně kouzelnou přírodu není složité hledat v okolí Bešeňové, ale přeci jenom ty nejzajímavější výhledy se nám nabízeli, když jsme se poslední den minulého roku vydali na výlet k vodní nádrži Liptovská Mara, kam chodí nejenom turisté, ale i pro místní je to častý cíl procházek.

Horské masivy, hluboké doliny, strmé stráně. Především na ty kopečky je krásný pohled. Západní a Východní Tatry, Chočské vrchy, Nízké Tatry či Velká Fatra na východě.

Liptovská Mara byla pojmenovaná podle zdejší zaniklé obce. Roku 1975 celou vesnici zaplavily vody nově vybudované nádrže. Jenom na severozápadním okraji vodní plochy zůstal gotický kostelík z druhé poloviny 13. století, přesněji ruiny kostela přestavěného v 15. – 17. století. Vypadá jako vztyčený ukazováček. Je pravda, že odborníci objekt před zatopením prozkoumali a nejhodnotnější architektonické a výtvarné detaily přenesli do nově budovaného liptovského skanzenu v Pribylině.

Od zmíněného kostelíka je dobré si vyšlápnout kousek do kopce, nejenom kvůli krásnému výhledu. Nachází se tam totiž Archeoskanzen Havránek. Liptovská Mara byla významným místem už v prehistorické době. Archeologický výzkum v souvislosti se stavbou vodní nádrže přinesl mnoho zajímavého z doby pravěku i raného středověku, mladší doby bronzové, sídliště púchovské kultury, opevněné sídliště z mladší doby římské či sídliště z velkomoravské doby.

Další zajímavá místa nedaleko od Bešeňové severním směrem jsem při svých toulkách objevil v Přírodním parku Bešeňovské travertiny. Jedná se o zajímavě načervenalé travertinové terasy, z nichž na několika místech vystupuje na povrch minerální voda, která stéká po kaskádách dolů.

Na jednom místě byla dokonce zřízena studánka s názvem Bešeňovský Medokýš, kde může člověk ochutnat vodu bohatou na uhličitan vápenatý, železo, hořčík, síru. Měla by být pitná. Snad to přežije, alespoň já to riskl a pochutnal jsem si.

Místo bylo v roce 1984 vyhlášeno jako chráněná přírodní památka Bešenovské travertiny a opravdu se jedná o příjemný a nenáročný cíl výletu z Bešeňové. Někde jsem četl, že by to mělo být jedno z nejvzácnějších míst svého druhu v Evropě. Ale to těžko mohu posoudit.

Druhým místem, které mě zaujalo, byl Skalní útvar Kaplnka. Je to skalní věž tvořená bešeňovským travertinem vysoká asi 15 metrů. Na jejím vrcholu kdysi postavili dřevěný kříž. A nejenom kvůli němu je dobré sem zajít. Člověk si tady totiž vychutná krásné výhledy na melodickou krajinu.

Když jsem ochutnával vodu ze studánky Bešeňovský Medokýš, tak jsem si říkal, že to místo je to ohromně zajímavé stejně jako to slovenské „Medokýš“. Slovenštině je krásná řeč. Bohužel jí už postupně přestáváme rozumět a na internetu se objevují překladače. Škoda, že Česká televize se neumí vrátit k „slovenským pondělkům“. Myslím, že by to mnoho lidí uvítalo, kdyby vybrali to nejzajímavější ze slovenské tvorby místo neustálého opakování některých pořadů.