Bešeňová a Drevený artikulárny kostol Svätý Kríž

Při našich cestách si vybíráme místa, kde se nachází nějaká zajímavá socha, kaple či kostel. Jinak tomu nebylo ani v případě výletu na Slovensko do obce Bešeňová, která leží v srdci kraje zvaném Liptov.

Kde se v tomto kraji nachází nějaké zajímavé místo? Všude. Stačí jít rovnou za nosem. Například na okraj obce Svatý Kříž, která leží asi 12 kilometrů od Liptovského Mikuláše. Právě tady jsme spatřili jedinečnou ukázku dřevěné architektury, která je velice zajímavá, jak svým vzhledem, tak minulostí.

Tento dřevěný artikulární evangelický kostel patří k největším dřevěným stavbám ve střední Evropě. Někde se uvádí, že je to druhý největší, podle jiných zaujímá dokonce první místo. Myslím, že to není až tak důležité, protože je jisté, že se jedná o jeden z nejvýznamnějších projevů slovenské dřevěné církevní architektury.

Kostel byl původně postaven v obci Paludza a to roku 1693. Zdejší evangelická obec se však brzy rozšířila a tak se církevní sbor usnesl roku 1774 na přebudování svatostánku. Práce provedl tesařský mistr Josef Lang během několika měsíců bez jakéhokoliv projektu, jelikož neuměl číst a psát. Vystačil si se svými tesařskými zkušenostmi. Věc v dnešní době nevídaná.

Když se začala budovat přehradní nádrž Liptovská Mara, byla obec Paludza odsouzena k zatopení. Naštěstí se našli rozumní lidé, kteří rozhodli v roce 1974 o přestěhování kostela. Slavnostní vysvěcení nově přestavěného kostela se uskutečnilo 22. srpna 1982.

Zvonice sice dnes tvoří s kostelem jeden harmonický celek, ale dostavěna byla až roku 1781, po vydání Tolerančního patentu Josefem II. Důvod původní absence zvonů souvisí s názvem „artikulární“.

V Uhersku bylo v druhé polovině 17. století někdy až krutě potlačováno evangelické protestanské vyznání. Proti tomuto útlaku povstali lidé pod vedením kežmarského velmože Thökölyho. Tehdejší panovník, císař Leopold I. měl obavy nejenom z tohoto povstání, ale i z Turků a tak svolal roku 1678 do Šoproně sněm. Tady byly také vyneseny „artikuly“ (sněmovní zákonné články), které povolovaly výstavbu protestanských církevních objektů. Kostely však museli stát na okraji obcí, mimo městské hranice a k jejich stavbě nesměli použít kámen (pouze základ mohl být kamenný) ani železo. Muselo se jednat také o budovy bez věží i zvonů s vchody orientovány od obce (ne z ulice). Dalším omezením byla doba výstavby – jeden rok. Patrně mysleli, že vzniknou malé kostelíky.

Půdorys kostela má tvar kříže. Stavba je dlouhá 43 metrů a hlavní věž se vypíná do výšky 19 metrů. Kostel má 72 oken a 12 dveří. Na první pohled velké množství, ale kostel je opravdu velký. Postaven byl pro pět tisíc členů církevního sboru.

Uvnitř je tento starý dřevěný kostel mnohem větší, než jak by se při pohledu z venku mohl zdát. A tak by byla škoda se tam nepodívat. My jsme našli sice dveře zavřené, ale než jsme se nadáli, přišla k nám paní z vedlejšího domu (fary) a odemkla nám. A říkala nám, že to tak dělají běžně.

Dala nám papír s povídáním o kostele a k tomu nám ještě odpovídala na otázky. Poté nás požádala o finanční příspěvek na údržbu kostela, což jsme učinili velice rádi a ještě jsme si zakoupili pohlednici.

Uvnitř je to také kouzelné. Při vnímání toho velkého prostoru přemýšlím o nosné konstrukci stavby a náročné práci šikovných lidí při budování kostela. Člověk může vyjít i do prvního podlaží a vidět tu krásu zase z jiného úhlu. Z vnitřního zařízení nám padl do oka dřevěný barokní oltář vyrobený roku 1693. Zajímavý je také hlavní oltářní obraz, olejomalba znázorňující Krista.

Kazatelna, lavice, strop či celková koncepce stavby, člověk se může neustále rozhlížet. Opravdu velice zajímavá stavba. Osobně jsem ještě takovou neviděl. Dozvěděli jsme se také od paní, že se zde konají mše a mělo by se dovnitř vejít až šest tisíc lidí.

Artikulární kostel byl 23. března 1963 vyhlášen za kulturní památku. Člověk by řekl, že taková úžasná věc musí být zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO. Vzhledem k tomu, že nestojí na svém původním místě, tomu tak nemůže být. Nevadí, alespoň má trochu víc klidu a kdo chce, tak si ji najde.

*

Na první pohled nemá tato stavba s výše uvedenou moc společného, ale přece. Také ona nestojí na původním místě: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=479733