Každý den strávený ve městě má co nabídnout ze svých zásob kouzel. Benátkám to prostě sluší a ještě dlouho budou uloženy v mém srdci i duši.
Murano, „ostrov sklářů“, se nachází v laguně poblíž Benátek. Tvoří ho také skupinka ostrůvků, které jsou propojeny mosty, ale kvůli nim sem tolik turistů nejezdí. Tento ostrov je znám totiž především kvůli sklářství a to již od roku 1291, kdy byli kvůli nebezpečí požáru všichni výrobci benátského skla přestěhováni z Benátek právě na Murano.
Brzy se stalo Murano významným sklářským střediskem v Evropě. Na jednu stranu měli místní skláři velká privilegia, na druhou se ale nemohli se svou živností odstěhovat, jelikož by jim hrozil přísný trest. Tajemství výroby zdejšího skla, perel a lustrů bylo přísně střeženo, jelikož se jednalo o zajímavé a žádané výrobky široko daleko. Obchod přinášel Benátské republice velké zisky.
Benátské sklo, to byl a je stále pojem. Zrcadla zasazená do broušeného rámu nebo lustry vytvořené v podobě skleněných kytic, všechno mistrně zpracované do nejmenšího detailu. Ty nejlepší kousky jsou drahé a vzácné jako šperky.
Na ostrově je nespočet obchůdků se sklem, kde lze koupit možné i nemožné. Benátské sklo je jediné na světě a tak by někdo mohl říct, že se tento vyhlášený artikl prodává sám, ale místní nehodlají reklamu podcenit (viz foto).
Málokdo odolá si odvézt z Murana nějaký dárek. A nemusí to být to nejdražší, mají zde i kouzelné drobnosti. Sklo z místních dílen lze koupit i v samotných Benátkách, ale tam si musí dát člověk pozor na výrobky „made in China“. A myslím, že i cena bude vyšší než na Muranu.
Na ostrově jsou zajímavá sklářská muzea, kde lze obdivovat nádherné současné výrobky i úžasné sbírky staršího skla. Když přijde člověk ve správnou dobu na správné místo, může také shlédnout práci sklářů.
Mezi architektonické perly ostrova patří zcela jistě Basilica dei Santi Maria e Donato. Kostel, který se datuje do 12. století (původně snad dokonce snad století sedmé), má zajímavou apsidu se sloupořadím, ale především na podlaze úžasné mozaiky z byzantských dob.
Člověk by se na mozaiky vydržel koukat neskutečně dlouho. Tisíce, možná i více kostiček dokážou určitě v každém probudit smysl pro krásno. Ať jsem se podíval zleva či zprava, pokaždé byla mozaika jinak osvětlena a já jsem v ní spatřoval trochu něco jiného.
Nedaleko se nachází San Pietro Martire, další krásný kostel. Sám o sobě je zajímavý, ale většina lidí tady hledá obraz „Křest Ježíše“ od slavného italského malíře jménem Tintoretto. Ale k vidění je tam toho více, například „Trůnící Madonna se svatým Markusem a dóže Agostino Barbarigo“, což jako své vrcholné dílo vytvořil italský malíř Giovanni Bellini v roce 1448.
Pojem „Murano - ostrov skla“ si člověk uvědomí také před posledně zmíněným kostelem. A vlastně nejenom tam, prostě na každém kroku.
Na Murano jezdí vaporetto (místní MHD). Proto si myslím, že není třeba využívat služeb taxi, jejichž řidiči (lodivodi) to zkoušejí různě a podobně. Třeba, že svezou lidi zadarmo, když si tam něco koupí. Ale nakonec to může vyjít pěkně draho. Je pravda, že vaporetta bývají někdy plná, jelikož ostrov Murano patří k nejnavštěvovanějším cílům v Benátkách.
Nejenom při plavbě na Murano jsme proplouvali kolem jednoho zajímavého ostrova. Jmenuje se San Michele a je dokola obehnán nápadně oranžovou zdí. Také na cestu sem lze využít „MHD“, ale je dobré vědět, že tento celý ostrov patří mrtvým. Jedná se totiž o benátský hřbitov. I z lodi může člověk zahlédnout velké hrobky a v průvodci se dočte, že odpočinek našlo i několik slavných osobností.
*
Předchozí povídání - Benátky posedmé: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=666224
Následující povídání – Benátky podeváté: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=668108
