Každý den strávený ve městě má co nabídnout ze svých zásob kouzel. Benátkám to prostě sluší a ještě dlouho budou uloženy v mém srdci i duši.
Zbrojnice Arsenale začala vznikat na okraji Benátek ve 12. století a po svém rozšíření ve stoletích 14. až 16. se také stala nejdůležitější námořní loděnicí na světě. V době největší slávy zde pracovalo až 16 tisíc lidí, kteří dokázali postavit a plně vyzbrojit galéru v neuvěřitelně krátkém čase. Bylo to vlastně takové malé opravárenské město, kde byly mimo jiné hutě, velké výrobní prostory i menší dílny, sklady a vše, co souviselo se stavbou, vyzbrojováním či opravami benátských galér.
Nic však netrvá věčně, ani sláva zbrojnice Arsenale. Po pádu republiky (1797) nechal Napoleon doky zavřít a částečně zničit. Z roztavených kanónů a bronzových plastik se odlily vítězné pomníky oslavující francouzskou revoluci.
Dnes je areál bývalé zbrojnice, který obklopují krásné hradby s cimbuřím, z velké části opuštěný. Je patrně pod vojenskou správou, a proto je pro veřejnost nepřístupný. Zajímavá možnost je plavba Vaporettem číslo 41 nebo 42, které projíždí přímo skrz Arsenale, okolo bývalých doků.
Nejvíce lidí přichází k hlavnímu vchodu, který roku 1460 v podobě triumfálního oblouku vybudoval Antonio Gambello. Vstupní bránu střeží dva lvy, které přivezl roku 1687 admirál Francesco Morosini z Řecka. Třetí lev bez hřívy na zadních nohách má na bocích runový nápis.
A před hlavní bránou je toho ještě více k obdivování, stejně jako uvnitř, kam se ale obyčejný smrtelník nedostane. V kdysi největší zbrojnici světa totiž uchovávají Benátčané jeden velký poklad. Když se vysloví Bissone, tak to člověku moc neřekne, ale gondola, to už je známější pojem.
Člověk chystající se do Benátek, často slyší, že když se nesveze gondolou, tak jakoby nebyl v tomto kouzelném městě. Ale ona to již taková romantika, jak se uvádí, není. Jednak odradí cena, která činí přes den 80 Eur a večer to zaokrouhlí 100 Eur. A především štíhlé černé gondoly se stojícím a zpívajícím gondoliérem v pruhovaném triku a placatém klobouku na zádi nejsou na vodě sami. Vodu Canalu Grande čeří nejenom Vaporetta (místní MHD), ale i nespočet menších motorových člunů. Já jsem si tudíž vystačil s prohlídkou tohoto jedinečného nezaměnitelného plavidla barvy černé pouze ze břehu.
A gondoly, na kterých bych se chtěl svézt, ty byly velice dobře uschované, v bývalé zbrojnici Arsenale. Benátské historické lodě typu bissone jsou krásné barevné a úžasně vyzdobené lodě, které vyjíždí na vodu při podzimní benátské regatě. Těchto barokních skvostů (kopií) je celkem deset: Bizantina, Cinese, Floreale, Nettuno, Pescantina, Querini, Rezzonico, Veneziana, Cavalli Marini a Geographia.
A jelikož vše se vším souvisí (a když ne, tak alespoň něco s něčím), tak po svém návratu z Benátek jsem se jednoho dne ocitl v Praze, kde jsem spatřil dvě z výše uvedených úžasných lodiček. U Karlova mostu se totiž letos (15. května) uskutečnili slavnosti Navalis, na které přivezli 17 metrů dlouhé gondoly Cavalli (koně znázorňují rychlost benátských lodí) a Geografia (dáma s glóbem má připomenout význam benátských objevitelských cest). Četl jsem někdy, že dokonce poprvé opustily Benátky a ochutnaly tak sladkou vodu.
Z Karlova mostu to úžasné představení bedlivě sledoval svatý Jan Nepomucký, jeden z patronů země české i benátských gondoliérů. Já jsem sice gondoly nespatřil na vodě, ale pohled na ně v situace, kdy se chystaly jako nadměrný náklad na zpáteční cestu, také byl zajímavý.
Předchozí povídání - Benátky pojedenácté: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=671055
Následující povídání – Benátky potřinácté: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=674148
