Každý den strávený ve městě má co nabídnout ze svých zásob kouzel. Benátkám to prostě sluší a ještě dlouho budou uloženy v mém srdci i duši.
Na východě začíná svítat a do Benátek pomalu přichází časné ráno. Město se ale probouzí velmi pomalu. Na chodnících se objevují první rozespalí a zívající lidé. Po kanálech začínají plout první loďky a do ulic vyjíždí uklízecí četa.
*
Benátky bez lidí? Je to možné, ale člověk si musí přivstat. Na náměstí Piazza San Marco sice již čeká několik lovců fotografií, ale jinak zde vládnou holubi.
*
Klid, ticho a pohoda mě přivítaly na Piazza San Marco, v nejkrásnějším salónu na světě. Člověk neví, kam se má dívat nejdříve. Chiesa (Basilica) di San Marco (Bazilika sv. Marka), Palazzo Ducale (Dóžecí palác), Campanile di San Marco (Zvonice sv. Marka), Torre dell´Orologio (Hodinová věž) nebo jedna z nejvíce dekorovaných staveb světa, Biblioteca Marciana (knihovna).
Během dne lze velmi těžko objevovat a vnímat kouzlo města. Člověk vedle člověka, z Benátek se stává těžko prostupná džungle. Šumění hlasů přehluší nejenom šum moře. Do italštiny se mísí neskutečné množství řečí, jako v Babylóně. Ve dne i večer se stává průchod náměstím docela utrpením. A ke všemu se zde lidé nechávají ozobávat šílenými holuby a ještě se u toho fotografují.
Hromadné několikahodinové zájezdy do Benátek mění toto krásné místo na úroveň Disneylandu horší kvality. V co nejkratším času je potřeba vidět a vyfotografovat co nejvíce „atrakcí“. Samozřejmě jsou i takové solidní cestovní kanceláře, které připraví pro své klienty třídenní zájezd (ovšem první a třetí den je cesta autobusem).
Že člověk nebyl v Benátkách, když nenavštívil Baziliku sv. Marka nebo Dóžecí palác také uvnitř? Tuto radost jsme si odpustili. Čekat dvě až dvě a půl hodiny frontu se nám opravdu nechtělo. Sice se zakoupenou předplacenou kartou (Venezia Unica Card)) by to mělo být jednodušší, ale stejně si ten požitek člověk nemůže podle mě vychutnat. Hlava na hlavě, postupovat v davu, nezastavovat se,.... Obdobně to platí také pro hlavní ulice. Život se zde přelévá z uličky do uličky jako voda z kanálu do kanálu, pouze na můj vkus strašně moc hlučně.
Klidu a pohody si po ránu užívají i novomanželé. Dvakrát jsem spatřil, jak si říkají své ANO.
Předchozí povídání - Benátky poprvé: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=663791
Následující povídání – Benátky potřetí: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=664060
