Azory? Co to je? Tam jsem ještě nebyl. A kde že to vlastně je? Takové a podobné otázky jsem slýchal před cestou i po mém návratu na podzim minulého roku. (Ponta Delgada, ananasová plantáž)
15. září 2019
Pohodový spánek na měkké travičce? Poprvé byl narušen v půl druhé skupinkou lidí, kterým chtěli ukázat místo, kde se připravuje slavné jídlo. Človíčkové byli sice velice ohleduplní a na hlavy nám nešlapali, ale jejich hlasité „pšš“ nás dokonale všechny probudilo. Obdobné se opakovalo za dvě hodiny a v půl šesté přijelo auto s prvním hrncem cozida. Sice nás nechali spát a nikam nevyháněli, ale jelikož je brzy následovaly další osádky automobilů s dalšími hrnci, tak jsme nečekali, až obsadí všech devět děr pro přípravu jídla a začali jsme balit věci.
Mezitím se již v budce usadil hlídač, od kterého bylo sympatické, že jsme mu nevadili, nevyháněl nás ani nechtěl nic platit. Přesto v půl osmé odjíždíme. Opouštíme Caldeiras da Ribeira Grande a pokračujeme po severozápadním pobřeží.
Miradouro Escalvado, další z mnoha kouzelných vyhlídek.
*
Terra da Ferraria, to je místo, které jsme hledali. Nachází se na západě ostrova nedaleko městečka Ginetes.
Vydáváme se po upravené cestě okolo převlékárny, WC a občerstvení.
Podle houfu lidí je jasné, že najít zátoku v moři, kam vytékají termální prameny, nebude těžké. Slézáme po žebříku do teplé vody a plaveme k okraji, kde je nejtepleji, chvílemi až dost teplo. Zpočátku se divíme, že je v této části zátoky prázdno, ale posléze to chápeme. Udržet se tady a neomlátit se o kameny není jednoduché, když přijde ta správná vlna. Ale člověk je tvor učenlivý, a tak si brzy vychutnáváme luxusní termální koupel.
Na vše dohlížejí dva plavčíci, kteří začnou zběsile pískat na píšťalku, když se chce někdo vydat ze zátoky na širé moře. Zajímavostí je určitě také to, že vstup do zátoky, převlékárny i WC, vše je zdarma.
Jedná se o skutečně zajímavé místo a my si to užíváme.
Ale je čas pokračovat v toulkách po ostrově Sao Miguel, jehož nespornou specialitou jsou jezera, která se vytvořila v kráterech někdejších sopek. My si nejprve prohlížíme Lagoa Azul, které je největším jezerem na ostrově.
Okolo jezera jsou asi tři sta metrů vysoké, skoro kolmé zalesněné svahy, které dodávají tomuto místu úžasné kouzlo. Naproti nám, na jednom místě, na horní hraně kaldery, objevujeme mezi stromy ukrytou budovu, kam se ještě dnes chystáme podívat.
Okolní krajina je více než nádherná! Především všechny ty kytičky nás nenechávají v klidu. Rostou všude, dole okolo vody i o kousek výše.
Za již zmíněným vyhlídnutým cílem musíme na horní hranu kaldery k vyhlídce Vista do Rei, kde v zatáčce zastaví snad každý turista. Kdo by byl snad již nabažen výhledy na jezera, ten určitě otočí hlavu na druhou stranu. V těsné blízkosti vyhlídky, na konci silnice, se nachází Monte Palace, zajímavý opuštěný hotel.
Kdysi ho tady, na okraji sopečného kráteru postavili, ale moc dlouho neužívali, snad pouze jeden rok. Místo je to hezké s úžasným výhledem do okolí. Když není oblačnost a mlha. Ale drobný déšť se zataženou oblohou sem zavítá často.
Možná za to mohlo počasí nebo to bylo moc velké sousto z pohledu obsazenosti hotelu. Pravý důvod ukončení činnosti jsem se nikde nedočetl. Jisté je, že hotel zarůstá zelení a moc to nevypadá, že by zase někdy mohl sloužit svému účelu.
Vstup zakázán? Jak pro koho. Vidíme, že se po terasách a balkónech prochází několik lidí. Sice otevřená recepce nás nevítá, ale není těžké přelézt přes zídku. Zvědavost je velká. Četl jsem, že by uvnitř mělo ještě zůstat něco z původního vybavení.
Ale není tomu tak. Objevujeme pouze neskutečný nepořádek. Co se dalo odmontovat, to lidé odvezli, zbytek rozbili. Svou úlohu také sehrává voda, jelikož do objektu již nějakou dobu zatéká.
Naštěstí nám dnes počasí přeje, a tak si užíváme vyhlídek, které se kdysi nabízely hotelovým hostům. Vymyšlené to tady měli dobře. Na jedné straně úžasné pohledy do blízkého i dalekého okolí, na druhé straně možnost výstupu do přírody přímo z každého podlaží hotelu vzhledem k jeho umístění do terénu.
Podle informací z internetu jsem si myslel, že se bude jednat o pozůstatky hotelu na nějakém utajeném místě, kde živáčka nepotkáme, ale venku jsou davy lidí a uvnitř také nejsme sami.
Ke třetímu tmavozelenému jezeru s názvem Lagoa do Canario musíme několik kilometrů popojet. Ale je tam také úžasně. Další příklad toho, co může tento neuvěřitelný ostrov nabídnout. Břehy jezera jsou lemovány jasně modrými hortenziemi i zelenými kapradinami, které magicky rozjasňuje sluníčko. Každé jezero má svou specifickou barvu.
V podvečer si prohlížíme malebné městečko Sete Citades se zajímavým kostelem.
*
16. září 2019
Zelená, modrá, na spaní dobrá neboli měkká travička a jasná obloha. Trochu nás sice v noci něco kousalo, ale to je daň za vysoké noční teploty, které atakují hranici 20 stupňů. Není o moc chladněji, jak přes den.
V městečku Ginetes nás zaujal místní kostel. Zajímavých staveb je na ostrově mnoho, a tak občas zastavíme a fotografujeme.
Chtělo by to dopolední koupel. Luxusní pláž jsme sice neobjevili, ale vykoupat se lze. Kdysi tady byl bazén s mořskou vodou, ale příroda této vymoženosti nepřála. Nevadí, alespoň tu není tolik lidí.
Také se chvíli procházíme okolo útesů, rozhlížíme se a mačkáme spouště fotoaparátů.
Nedaleko od hlavního města zastavujeme, jelikož nás něco zaujalo v mapě.
Vydáváme se na malou procházku po zajímavé cestě, která klesá až skoro k moři. Jedná se patrně o jediný přístup, kterým se lze dostat suchou nohou do malé vesničky Rocha da Relva.
Pozorujeme okolní domečky, většinou prázdné. Cestou potkáváme místní lidi. Jeden jede na oslíkovi, druhý má osedlaného koně, do kopce se jim nechce šlapat pěšky. Uvědomujeme si, že nás to také při cestě zpět čeká, ale po svých.
Úžasnou okolní přírodu neochutnáváme pouze očima, objevujeme totiž zarostlou zahradu s vinnou révou. Dobrá svačinka.
Do hlavního města Ponta Delgada to není daleko a unikátní ananasovou plantáž na severovýchodních okraji nacházíme bez problémů. Lze tady dobře a bez poplatku zaparkovat.
Ani vstup do objektu není zpoplatněn a na uvítanou dostáváme ochutnat ananasový likér. V obchodě si prohlížíme zajímavé věci, které nejsou sice nejlevnější, ale hezky dárek by nebyl problém si vybrat. Bohužel bychom to museli ještě zbytek pobytu na Azorách tahat v batohu.
Tak se vydáváme na procházku okolo skleníků, do kterých nahlížíme. Informační cedule nám sdělují, o jaké stádium pěstování se jedná. Poznáváme tedy období 24 měsíců, od výhonku až po utržení ananasu.
Vypadá to, že zde nepoužívají pesticidy, ale zkrátka vykouří celý skleník. Proto jsou některé dveře zavřené.
Když jsme si vše prohlédli, odcházíme přes prodejnu na venkovní zahrádku, kde usedáme a objednáváme si ananasový džus a mochito z ananasu. Chutná to báječně
Na dnešní noc jsme si zamluvili ubytování pod střechou. Po jeho nalezení a drobných přípravách jdeme na nedalekou zastávku, kde čekáme tři čtvrtě hodiny na autobus, který jezdí každých půl hodiny. Kdo si počká, ten se dočká. Také na nás se štěstí usmálo, i když jsme tomu již ani nevěřili.
Z autobusu vystupujeme u renesanční pevnosti Forte de Sao Brás, kterou vybudovali na výběžku nad mořem. Kousek za ní navštěvujeme rušný přístav, kde ale v tuto hodinu již vládne klid. Až moc velký.
Vydáváme se tedy na prohlídku stmívajícího se města Ponta Delgada. Na hlavní náměstí přicházíme městskou vstupní bránou vybudovanou v 18. století. Zajímavá a krásná stavba.
Naší pozornosti neunikne ani nedaleký farský kostel Igreja Matriz de Sao Sebastiao z roku 1533. Především jeho půvabný manuelský portál z vápence se složitými reliéfy.
A kouzelné je vlastně i celé náměstí s přilehlými uličkami, které jsou velice zajímavě vydlážděné mozaikou z černo-bílých kamenů.
Také okolní domy mají své kouzlo. Většinou se jedná o bílé stavby s obrubou. A nezáleží, zda jsou to obytné domy, kostely či kláštery.
Kde se vzala, tu se vzala desátá hodina večerní se přiblížila a my se rozhodujeme pro odjezd na byt. Podle jízdního řádu by měl jet autobus, ale po půlhodinovém čekání na zastávce volíme taxi.
*
Předchozí povídání z Azorských ostrovů: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=757122
Pokračování zápisků a obrázků z Azor: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=757149
