21. únor – Mezinárodní den mateřského jazyka

Bereme-li z hromady písku zrníčko za zrníčkem, při odstranění kolikátého zrnka přestane hromada být hromadou? Pro někoho brzy, jiný si toho ani nevšimne. Podobně je to s českým jazykem a slovní zásobou.

Žalobce:

Žaluji všechny, kdo mě nutí mluvit a psát spisovně.

Obhájce:

Vážený pane soudce, komu alespoň trochu záleží na naší krásné mateřštině, tak se musí důrazně ohradit proti tomu, jak je s ní někdy zacházeno. Každý se nemůže narodit s citem pro český jazyk, ale může se mnohému nejenom ve škole naučit.  

Žalobce:

Nesouhlasím s tímto tvrzením, ani se stávajícím školským systémem? Mluvit umí většina dětí z domova a některé zvládají také psaní. Tak, proč je trápit „krásnou a spisovnou češtinou“. Stejně se to často ve škole promění v nesmyslné biflování.

Obhájce:

Protože je to náš mateřský jazyk, což si mnoho dětí a bohužel ani dospělých neuvědomuje. Rodná řeč je vzácný dar, který dostane člověk při svém narození a měl by o ni pečovat po celý svůj život. Krásnou a bohatou češtinu začínají poslední dobou obohacovat podivné novotvary a nesmyslně poskládané věty. Nedávno jsem viděl v časopise článek, který je pro obyčejného člověka těžko pochopitelný:

„Věřím, že empirie zásadně odporuje idealistickým základním kamenům klasické ekonomie, především kvůli lidské psychologii, existenci externalit, informační asymetrii, neoptimálním výsledkům nekooperativních interakcí, nemožnosti okamžité adaptabilnosti cen, časové inkonsistenci, tendenci tržní oligopolizace a obecně nedokonalé soutěži. Proto věřím v anticyklické, korektivní a strategické zásahy demokratické veřejné moci do hospodářství a považuji za nezbytné, aby demokraticky spravovaná společnost byla protiváhou čistě tržním mechanismům, neschopným alokovat zdroje sociálně a environmentálně optimálním způsobem.“

Žalobce:

Ale lidstvo kráčí vpřed. Vyvíjí se. Je to přirozený proces. Snad to nechcete násilně zastavit, mluvit a psát jako Vančura. Čeština prostě potřebuje větší volnost. Ostatně necelá polovina naší slovní zásoby má původ v některém z cizích jazyků.

Obhájce:

Nechci nic zastavovat. U většiny jazyků na světě se objevují nová slova. Je to nevyhnutelný a svým způsobem žádoucí proces. Jazyk stále žije a přizpůsobuje se novým podmínkám.  Ale současně je dobré si uvědomit, že čeština není jenom školní předmět, ale součást kulturního dědictví našeho národa. Mateřským jazykem dokáže člověk nejlépe vyjádřit radost, lásku, štěstí, smutek či bolest.

Žalobce:

To jsou krásné řečičky. Mnoho lidí to ale necítí jako Vy, a tudíž bych neviděl nic špatného na nějakém jazykovém poklesku. Proč by si člověk nemohl psát a mluvit podle toho, jak se mu zachce. Proč hned mluvit o chybách.

Obhájce:

Chybovat je lidské. Také používání hovorové češtiny bych nezakazoval. Ale úmyslné mrzačení slov nebo používání vulgárních či expresivních výrazů je něco jiného. Podle Vašich názorů to vypadá, že se asi potřebujeme opět začít bát o holou existenci národa či zažít bídu a útlak, abychom si kouzelné češtiny, našeho národního klenotu, patřičně vážili.

Žalobce:

Krásný a vznešený jazyk? A co ten šíleně komplikovaný systém časování a skloňování. Kdo v tom může najít zalíbení. Lpění na spisovné češtině je přítěží. V zahraničí se s ní nedomluvíte.

Obhájce:

A co pocit, když člověk zaslechne v cizí zemi melodickou řeč svého kraje? Koho to nezahřeje u srdce?

Žalobce:

Možná zahřeje, ale moc se toho nedozvíte. Čeština prostě není světový jazyk.

Obhájce:

Máte pravdu. Není to světový jazyk, ale mluví s ní přes 10 milionů lidí. A vzhledem k několika vystěhovaleckým vlnám v minulosti si můžete česky popovídat v USA a Kanadě, Austrálii, Německu a Rakousku, ale i v Rumunsku či na Ukrajině.

Čeština je jazyk bohatý a zdravý. Lidé se rodí a umírají, ale rodná řeč by zemřít neměla. Tím nechci říct, že by se neměla vyvíjet. Ale rozumný vývoj je něco jiného než živelné jazykové úpravy.

*

Na světě se mluví více jak 6 tisíci jazyky. Každý z nich je pro určitou skupinu lidí jazykem mateřským. Mezinárodní den mateřského jazyka připadá na 21. únor a zavedla ho organizace UNESCO v roce 1999.

*

Na zmíněné téma jsem tady již něco napsal.

Není čárka jako čárka: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=605231

Malé zamyšlení nad krásnou češtinou: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=488597

Životní moudro nebo jenom jeden obyčejný den v životě Jolany: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=488825