Pište básničky a skládejte veršíky nejenom tento den, nýbrž po celý rok. Určitě se někdo najde, kdo si je rád přečte. A určitě vůbec nevadí, že letos za ně svůj oblíbený nápoj nedostanete.
UNESCO Světový den poezie vyhlásilo,
svůj názor tím na básničky a verše vyjádřilo.
Roku 1999 byl ten pravý den nalezen,
POEZII náleží od těch dob 21. březen.
Jasně bylo tenkrát řečeno, myslím, že hned úvodem,
že podpora jazykové různorodosti je tím důvodem.
Bylo zvoláno do celého světa, i do Afriky,
zviditelnit je potřeba ohrožené jazyky.
Samozřejmě toho lze dosáhnout také v beletrii,
ale odříkat část knihy, to chce mít opravdu energii.
Lehčí je zarecitovat nějaký ten veršík zpaměti,
lidé vám budou tleskat, možná se i klaněti.
A není důležité, zda autorem je osobnost,
netřeba o básni sdělovat podrobnost.
Člověk nemusí být kdovíjaký řečník,
stačí s úsměvem odříkat krásný veršík.
Podstatné je opravdu více než dost,
aby básnička udělala někomu radost.
Aby to někoho mile potěšilo,
a na jeho duši něžně pohladilo.
O Světovém dni poezie lze navštívit bar či kavárničku
a napsat nebo přednést obsluze svou básničku.
Objednaný nápoj, který obdržíte,
svými penězi platit nemusíte.
Letos se však tato tradice nekoná,
její konec to doufám neznamená.
Je potřeba tedy skládat a nic neponechat náhodě,
aby poeta nebyl příští rok v restauraci o vodě.
*
Poznámka pod čarou:
Světový den poezie se v posledních letech také slaví v kavárnách či barech skoro po celém světě. Někdo vymyslel, že host za objednaný nápoj může zaplatit nikoliv penězi, ale napsáním básně. Já jsem to sice ještě nezažil, ale třeba se někdy poštěstí.
