Evžen Plocek 29. října 1929 – 9. dubna 1969 Lidé na pouti si mysleli, že jde o nějakou další atrakci, než jim konečně došlo co strašného se stalo..
„Jsem pro lidskou tvář, nesnesu necit – Evžen.“
Pět dní po Velkém pátku 9. Dubna 1969, zemřel Evžen Plocek. Právě na Velký pátek následoval jako živá pochodeň č. 3 své předchůdce Jana Palacha a Jana Zajíce. Tento jeho čin nebyl tolik známý a do širšího povědomí o něm vstoupil až koncem osmdesátých let díky reportáži Evy Kantůrkové v samizdatu Alternativa.
Evžen Plocek byl reformním komunistou, manažerem jihlavského podniku Motorpal, otcem. Tím vším se vymykal obdobným obětem té doby - na začátku roku 1969 se o sebevraždu upálením pokusilo na tři desítky osob (deset z nich zemřelo) a většinou se jednalo o lidi ve věku do třiceti let, dělníků a pouze dalších sedm z nich mělo děti.
Do poslední chvíle věřil, že vojska Varšavské smlouvy budou muset odejít, účastnil se vysočanského sjezdu komunistické strany s nadějí, že pražské jaro nekončí. Když pak ale bylo vedení KSČ po odvlečení okupanty do Sovětského svazu přinuceno podepsat „Moskevský protokol“ a tím anulovat závěry vysočanského sjezdu, ztratil Evžen Plocek zřejmě i tu poslední naději. Prohru reformních politiků, sovětskou invazi a nástup normalizace neunesl, 4. dubna 1969 se v průjezdu na náměstí polil hořlavinou a vyšel na náměstí, kde právě probíhala pouť. Na střelnici zanechal dva ručně psané vzkazy (Evžen, Gramsci) a vydal se směrem k budově OV KSČ..
„Pravda je revoluční – Antonio Gramsci.“
