Osobně se přikláním k názoru, že ano, ale co ti lidé, kteří by rádi slyšeli, co jim Bůh říká, ale On mlčí...

Předpokládám, že takové odmlčení má svůj důvod. Mělo by nás něčemu naučit nebo k něčemu dovést. Když se podívám na některé části mého vlastního života, tak chápu, že k němu neměl Pán Bůh častokrát co říci. Přesto mě nezavrhnul, ale obrnil se trpělivostí a počkal, až jsem se k němu vrátil. Přitom všem nebyl ode mne daleko. Vždyť to oba dobře víme. Stojí vedle nás a je připraven nám pomoci. Pokojem, koliriem, povzbuzením, napomenutím - prostě tím, co zrovna nejvíc potřebujeme. K tomu, abychom žádosti o pomoc hned nevzdali nám pomáhá podobenství o vdově a nespravedlivém soudci. Ať jsme prožili, co jsme prožili, nakonec nás uslyší a odpoví nám.

Myslím, že Ježíš v takovém případě psal prstem do písku. A nakonec prohlásil: “Kdo je z vás bez hříchu, první hoď kamenem.”

Podle toho, co říká - když vám třeba přikáže - Ukamenuj svoji ženu cizoložnou. Tak to radši nedělejte.