Spíše přemýšlejte o tom, vážený, kolik pomoc jste rozdal Vy sám. A co Vám to dalo a co Vám potom zůstalo. Aby to pak nedopadlo jako v té Nerodově povídce: Přivedla žebráka na mizinu.

Neboť rozdáte-li se, aniž byste, jako dobrý hospodář myslel na časy příští, snadno se Vám může stát, že - pomáhaje žebrákům - rozdáte se natolik že se sám stanete žebrákem.

I když se jmenujete Král.

A tím rozdáváním (se) zdaleka nemám na mysli jen nějaké materiálny statky, řečeno Vaším archaickým slovníkem.

Pokud jde o duchovní statky, usiluji o to nejprve sám získat a pak teprve z darovaného rozdávat. Přitom jsem poctivý ke svému člověčenství. Takže chápu, že jako člověk mohu vyhořet. Dělám tedy všechno pro to, aby k tomu nedošlo. A věřím, že Pán Bůh je tak mocný, že mne provede i takovým údolím.

V posledních měsících jsou mými ústředními tato ryze optimistická slova:

Stále ještě není tak zle, aby nemohlo být hůř.

Jejich pravdivost a aktuálnost se mi spolehlivě potvrzuje.