Podnětný text. Řeším něco podobného ne-li stejného, samozřejmě v mém individuálním životním kontextu.

"A proto se teď řečnicky zeptám: Udělal pro vás v poslední době Hospodin něco dobrého? Pokud ano, tak si to, prosím, občas připomeňte. Uvažujte o tom, jak vám to pomohlo. Jak vás to osvobodilo. Jak vám spadl kámen ze srdce."

No, kdybych si měl vzpomenout na takové věci ve smyslu, jak to označují ty podlední 3 krátké věty, tak bych, upřímně, asi na nic nepřišel. Jenže Bůh pro nás činí permanentně spoustu věcí, které máme tendenci považovat za samozřejmé. Akorát pokud není člověk duchovně-mravně vypracovaný už na nějaké úrovni, těžko to v něm vyvolá "efekt přilnutí". Zkouším tedy začít pěstovat jednu ctnost, říká se jí skromnost. Jde to strašně ztuha, zatím bych si dal nejlepší známku bohužel tak 4-. Skromnost, která naučí člověka takovému vděku za "drobnosti", jež by "efekt přilnutí" vyvolal i ne z existenciálních a zlomových "padání kamenů ze srdce", ale i z obyčejných "banalit", jako třeba že jsem dnes šel po chodníku, viděl hezké stromy a nikdo mne u toho nemlátil. I to je totiž ohromný Boží dar, akorát, ta navyklost na "samozřejmosti", a taky pokušeí závidět druhým, že dostali více ...

"Pane, ty víš, že toužím podobně jako žalmista, aby má duše k Tobě přilnula. Prosím, učiň to.

Věřím, že takovou prosbu Pán Bůh neodmítne."

Tam, kde vy máte na mysli přilnutí, já řeším lásku k Bohu (což je ale fakticky řekl bych to samé). Mimochodem, když trochu odbočím: milovat Boha je příkaz. Nevím jak na vašich bohoslužbách, ale v katolických kostelích lze opakovaně slýchat, že lásku přikázat (samozřejmě) nejde. No, podle mne metoda, jak zjistit, jestli něco jde nebo nejde, je zjistit, jestli to Bůh přikázal. A my vidíme, že Bůh lásku přikázal ==> lásku přikázat jde.

https://www.youtube.com/watch?v=OCRqJZ2FA4k

Myslím, že jdete správným směrem.