Úspěch pana Kubery tkví tedy pravděpodobně v tom, že se nepovyšuje nad voliče, že se nestylizuje do role toho moudrého, který ví, co je pro nebohý lid dobré. Je to velký omyl, když politik nabude dojmu, že se z vůle voličů stal příslušníkem vševědoucí aristokracie.
Rozhodovat a rozdělovat, nikoli spravovat. To je mimochodem asi ten největší omyl příslušníků vládnoucích garnitur. I když jsou nakrásně prosti korupce a zlodějiny a plni ideálů, často nabývají mylného dojmu, že obsazení radnice je především o rozdělování obecních financí. Do politiky vstoupí s přesvědčením, že jsou obdařeni schopností rozlišovat dobré od špatného. A právě proto mohou nejlépe říci, do čeho by obec měla investovat, jaký projekt zafinancovat, jakou akci podpořit, komu svěřit obecní peníze. Jenže správa věcí obecních není o rozdělování peněz. To se jen stalo jakousi módou, že obce utrácí peníze voličů za všeliké estrády. Volič to přece ocení a bude vděčný vládnoucí garnituře, jak myslí na lidi.
Jenže s tímto nešvarem jde ruku v ruce pozvolné vytváření klientelistických sítí, bratrstev, které se dělí na ty dobré a zlé. Ti dobří pochopitelně na obecní peníze nárok mají, ti zlí jsou pak zloději s nekalými úmysly. Hlavně se ale vytrácí podstata. Totiž politik by měl sloužit voličům nejen svým, ale měl by zodpovědně spravovat obec, neboť mu tato správa byla voličem propůjčena. Neměl by rozhodovat o tom, co je dobré a co špatné, kolik kdo dostane. Měl by se především snažit obec udržovat v chodu, snažit se o průhledné hospodaření, zajišťovat služby potřebným občanům, starat se o bezpečnost, školství a další oblastí, které nemůže zajistit soukromá sféra (eventuelně může, ale s rizikem, že nenaplní veřejný zájem).
Krásně to vyjádřil teplický primátor Kubera, když prohlásil, že jeho voliči oceňují především to, že se jim nemontuje do života. V říjnovém rozhovoru pro MF DNES přesně řekl, že „radnice musí nechat lidi na pokoji, a ne o ně za každou cenu pečovat a organizovat jim život.“ Úspěch pana Kubery tkví tedy pravděpodobně v tom, že se nepovyšuje nad voliče, že se nestylizuje do role toho moudrého, který ví, co je pro nebohý lid dobré. Je to velký omyl, když politik nabude dojmu, že se z vůle voličů stal příslušníkem vševědoucí aristokracie. Naopak, jeho misí služba veřejnosti z vůle voličů.
