V evropských volbách jsem nevolil. Nemohl jsem. Proč, to se pokusím vysvětlit v následujícím článku.
Na úvod bych rád připomněl, že právo nevolit je stejné právo, jako jít volit. Je to svobodné rozhodnutí a nemá co dělat s tím, jaký daný člověk je. Všichni ti ignoranti, lenoši a hlupáci, kteří za sebe nechají rozhodovat druhé, jsou lidé, kteří mají své důvody. Ty jsou úplně stejně důležité, jako důvody těch, kteří volit šli. A je skutečně jedno, jaké důvody to jsou.
Osobně jsem měl také své důvody, které mi bránily se voleb účastnit. Považuji ty důvody za natolik zásadní, že jsem potlačil své sympatie k některým kandidátům a možnost jít volit jsem vytlačil ze svého mentálního výzoru.
V posledních týdnech jsme slýchali, že tyto volby do EP jsou důležitější, než kdy jindy. Dokonce nás o tom přesvědčovala Evropská komise prostřednictvím mediální kampaně a najatých herců a zpěváků. Propaganda za peníze daňových poplatníků. To samo o sobě považuji za dost pochybný akt. Na druhou stranu se díky tomu naprosto neomylně ukázalo, pro koho jsou tyto volby důležité. Nápověda, voliči to nejsou.
K mé ne-účasti ve volbách mě ale vedlo něco jiného.
Totiž, nechci se účastnit přetahované o lepší Evropu, správnější hodnoty, obranu demokracie a další neuchopitelné ideály.
Jednak není jasné, co se tím míní, ale také není nikde určené, že na dané věci musí mít každý z nás nějaký názor.
Navíc, za těmito abstraktními hodnotami se reálně skrývají názory lidí na to, jak by měla vypadat a fungovat Evropa, často až na úroveň toho, co je správné pro všechny ostatní.
S tím z principu nemohu souhlasit.
Věřím tomu, že politiky a politické strany vedou ty nejčistší úmysly a nejušlechtilejší zájmy pomáhat ostatním. Přesto se jejich recepty na štěstí vzájemně diametrálně liší a často i vzájemně vylučují.
Nechci se proto stavět na stranu kteréhokoli z táborů, byť mi některé myšlenky mohou být blízké. Volbou jedné ze stran bych se nutně podepsal pod jednu prezentovanou pravdu.
Ještě horší mi připadá to, že bych svou volbou nutně někoho poškodil.
Zní to jako blbost?
Vůbec ne. Jeden z nejčastějších argumentů pro účast ve volbách přece zní, že každý hlas se počítá.
Takže pokud bych zvolil nějakou konkrétní stranu, nutně bych tím volil proti někomu jinému, či bych přinejmenším někomu jinému hlas ubral. A protože vycházím z toho, že většina kandidátů je ve volbách vedená těmi nejlepšími úmysly, nesnesl bych pomyšlení, že jsem tímto svým volebním aktem jejich dobrotivou snahu poškodil.
Když píšu většina kandidátů, myslím tím většinu kandidátů napříč politickým spektrem. Ano, včetně těch, co média a unijní hlavní proud vytlačuje na okraj a dává jim nejrůznější nálepky. Přesně tohle považuji za jedno z největších zel jakýchkoli voleb.
Proč bych měl vycházet z toho, že například kandidáti tuzemské SPD nebo kandidáti slovenské LSNS Mariana Kotleby kandidují proto, aby někomu škodili? Mají svou politickou vizi a ta se slučuje s názory a postoji velké části jejich voličů. Optikou tradičních médií a politického establishmentu jsou to ale lidé - včetně jejich voličů - druhé kategorie, kteří mají závadné názory a nevědí, co je správné.
Já si naproti tomu myslím, že jsou to lidé, jako všichni ostatní, ale třeba touží po změně a tato cesta jim připadá nejlepší. Na to přece mají právo, ne?
To je jeden z důvodů, proč jsem nemohl volit. Nechci se stát součástí toho či onoho tábora, nechci prostřednictvím volených poslanců vzkazovat ostatním, co si mají myslet. Hlavně jim ale nechci určovat, jak mají žít.
Má to ještě další rozměr. Nevěřím, že volby něco zásadního ovlivní. Konkrétní příklad. Vážně si někdo myslí, že změna poměru sil v evropském parlamentu pomůže rodinné farmě Pavla Šicha a zamezí početným šikanózním kontrolám úředníků na jeho farmě?
Já ne. Čemu to teda pomůže? Bude více nebo méně uprchlíků? Bude se více investovat do technologického vybavení škol, nebo se přidá na platech učitelům? Hm, a umožní to rodičům a jejich dětem svobodnou volbu, zda do školy chtějí vůbec chodit? Pravděpodobně taky ne.
Jako každý, tak i já sbírám postupem času životní zkušenosti, a třebas jsou jiné, než jsou ty vaše, nicméně ty moje mě vedou k závěrům, že volení politici příliš dobra ve prospěch ostatních nepřinesou. I optikou těch nejnižších pater v komunále mám pocit, že jde takřka vždy o výhody pro tu či onu skupinu lidí a to zpravidla na úkor ostatních.
Velmi názorně to prostřednictvím poznatků behaviorání ekonomie a teorie veřejné volby ukazuje Antony Davies ve své přednášce. Říká, že voliči prostřednictvím voleb sledují vlastní štěstí. Politici jim naproti tomu slibují, že jim to štěstí zařídí.
Jenže podle Antonyho politici sledují úplně stejný cíl jako jejich voliči. Snaží se maximalizovat své vlastní štěstí, nikoli společné dobro (zde myšleno v tom nejlepším slova smyslu). To, že vyjdou vstříc nějaké skupině voličů, je čistě pragmatický krok, aby byli zvoleni.
Ale i Antony uznává, že mohou existovat politici, jejichž primární motivace je společné dobro. Jenže ti zpravidla neuspějí v soutěži s politiky, jejichž primární motivace je být zvolen. Ti druzí, kterých je mnohem více, svému cíli pragmaticky podřizují předvolební rétoriku a průběh kampaně. Nakonec jsou tak zvolení právě oni.
Připomínám, že tito politici jsou zvolení na úkor ostatních. Když k tomu připočteme, že zvolení takového politika s sebou nepřináší v podstatě nic, co by přispělo k všeobecnému dobru (tzn. maximálně to může přinést benefity pro určitou voličskou skupinu), pak je to o to zoufalejší.
Volby jsou ze své podstaty založené na logice vítězů a poražených. Přesně tato logika mi dává čím dál méně smysl.
Jsme přesvědčený, že pokud má dojít k nějaké změně, byť se ptám, k jaké a proč?, pak jedině na základě svobodného rozhodnutí všech, kterých se to týká. Nikoli na úkor jedněch ve prospěch druhých. K tomu nám evropské a ani žádné jiné volby nepomohou.
Dříve bych s tímto konceptem problém neměl, vždyť o to přece v politice jde, prosadit sovu myšlenku, své vidění světa, a zabránit tak někomu jinému prosadit tu svou.
Dneska si ale myslím, že tudy cesta nevede.
Protlačování silou vždy generuje vítěze a poražené. Vítěz je v pozici toho, kdo nastavuje pravidla, kterými se nedobrovolně musí řídit také poražený, dokonce i když jsou nová pravidla v jeho neprospěch.
Co s tím?
Je samozřejmě na každém, jak celou věc uchopí. Nikomu právo volit neberu. Jen říkám, že pro mě je každá taková volba týkající se kolektivního rozhodování spojená nutně s omezením práv a představ o štěstí u menšiny, která se nedokázala ve volbách prosadit.
Pro všechny, kdo se chtějí zamyslet nad tím, jak by mohla fungovat společnost založená na jiných principech, doporučuji, aby se podívali například na koncept Paralelní Polis. Jejich aktivity a přednášky, které pořádají, názorně ukazují možnosti fungování společnosti založené na konsenzu a dobrovolnosti už teď.
