KDU-ČSL míří k mimořádnému volebnímu sjezdu. V lednu si zvolí nového předsedu. Strana tak dostává mimořádnou šanci překročit svůj stín a stát se vůdčí politickou silou u nás. Okolnosti tomu totiž nahrávají. Nevěříte?
Nejprve se přiznám, že dosavadní nově zvolené vedení na mě příliš nezapůsobilo. Důvodem jsou především očekávání, která jeho členové v čele s Markem Výborným vyvolali už při svém zvolení. Chtěli to dělat jinak, lépe, s energií, nastolovat témata, která osloví voliče a posílí značku KDU-ČSL. Ve finále to tak, mrzí mě to, nevypadalo. Prezentovaná témata, tedy spíše návrhy, mi připomínaly spíše závody s Babišem a Maláčovou, kdo dá víc těm kterým skupinám. Ústavní ochrana vody v podání lidovců asi dává smysl, ale vážně toto trápí většinového voliče?
No nic, je mi hluboce líto, co potkalo Marka Výborného. Nechci se proto ani pouštět do přemoudřelé kritiky. Mandát předsedy totiž ještě nevypršel a Marek Výborný nevyčerpal čas, který dostal od spolustraníků, aby naplnil svou vizi. Nepochybuji ani trochu o morálních a lidských kvalitách a o odbornosti tandemu Výborný a Jelínková. Pro mě je toto přesně ten typ osobností, které řídí stranu v dobách stability, naslouchají, pomáhají slabším, ladí sociální politiky, věnují se vnitřnímu rozvoji strany, hledají nové talenty.
Jenže KDU-ČSL je v krizi. Strana v preferencích balancuje na hranici pěti procent. Konkurence je přitom obrovská a přibývá. Strana potřebuje krizového manažera. Potřebuje se dostat z šedivého průměru pětiprocentních stran.
Vzpomeňme na razantní nástup Pavla Bělobrádka, který lidovce vrátil do Sněmovny. Straně přitom teď hrozí sešup přesně opačným směrem.
Když přelétneme českou politickou scénu, vidíme jednoho velkého hegemona v podobě Andreje Babiše a jeho hnutí. Vidíme také Piráty, kteří jsou tak trochu bokem a opečovávají si svou ne nepodstatnou třináctiprocentní voličskou skupinu. Pak je tu demoblok, uskupení stran, které se nechaly v dobré víře nahnat do jednolitého stádečka a už se z něho kvůli soustavnému přikrmování ze strany Babišových médií jen tak nevymaní. Pak tam vidíme poštěkávající ratlíky, SPD a vlastně i tak trochu Trikoloru, byť ve druhém případě jsem asi trochu nekorektní, Václav Klaus mladší má jasnou vizi, je konzistentní a pro pravičáky má něco do sebe. Pak je tu bezradná a potápějící se ČSSD, které se podle mého soudu rozpadá i její nejvěrnější jádro příznivců, a navíc ji torpédují vlastní členové. Komunisti, škoda slov.
Cítíte tu nehybnost? Vnímáte to prázdno? Ke komu má středový volič s přesahem do různých směrů, který nechce Babiše, nedůvěřuje Pirátům a nechce ukřičené demagogy, obrátit svůj zrak? Kde najde lídra, který začne řešit problémy této země, postaví se za její obyvatele a nebude se bát čelit odpovědnosti?
Jaký potenciál tvoří tato skupina hledajících? Kolik procent v populaci tvoří lidé, kteří každý den chodí do práce, vychovávají děti, chovají se slušně a usilují o to, aby se měli díky své práci a píli o něco líp, aniž by ukazovali prstem na druhé, aniž by čerpali výhody z dotací a státních zakázek? Kolik procent tvoří senioři, kteří si chtějí jen v klidu a pohodě vychutnat zasloužený odpočinek na penzi? A co mladí lidé, kteří chtějí studovat, svobodně cestovat, rozjíždět kariéru nebo vlastní podnikání, zakládat rodiny? Kolik je to celkem, 7, 10 nebo snad 20 procent?
Myslím si, že KDU-ČSL má dneska šanci dostat se do pozice vůdčí politické síly. Jako lidovci mají šanci dát České republice českou verzi Sebastiana Kurze. Ne, není to fantazírování. ODS se sice drží na svých dvanácti, třinácti procentech, nicméně už dál neroste. Petr Fiala už vyčerpal politický kapitál, který dostal do rukou při svém zvolení do čela strany. ODS navíc víc a víc soupeří s Piráty, přebírá postoje Topky a občas připomíná i ČSSD. To není hegemon pravého středu. Voliči, kteří jsou přimknutí k ODS, tak možná činí jen dočasně, než se objeví nový lídr.
Můj názor je ten, že KDU-ČSL nemá hledat nové předsedu, který stranu udrží ve Sněmovně, nemá hledat předsedu, který bude milý a sympatický, byť to je příjemný bonus. KDU-ČSL musí hledat lídra, který bude reálnou protiváhou Andreji Babišovi. Žádná jiná strana nic takového voličům nenabízí.
Pozor, já vůbec nemluvím o lídrovi, který permanentně kritizuje Babiše a jeho vládu. Mluvím o lídrovi, který bude schopen nastolit skutečně důležitá témata, nebude řešit, co na to říká Babiš ve svém nedělním hlášení. Bude to lídr, který dá na stůl vizi pro Českou republiku, její ekonomický rozvoj, podpoří moderní a flexibilní formy vzdělávání, bude mluvit jasně o naší zahraniční politice a bude stavět bezpečnost českých občanů na první místo, nebude se bát ani nových výzev, jako je (konzervativní) péče o životní prostředí. Bude také umět komunikovat s veřejností a inteligentním způsobem prodávat politiku KDU-ČSL (to opravdu nejsou příspěvky plné klišé na sociálních sítích), nebude se bát chodit mezi lidi, bude nabízet alternativu. Musí to být lídr, který bude schopen spojovat, hledat kompromisy a místo pokřikování Babišovi za zády, s ním bude schopný vést diskusi jako rovný s rovným.
Je jasné, že takový lídr se nerodí přes noc. Osobně si myslím, že KDU-ČSL osobnosti tohoto formátu má. Nebudu samozřejmě rozdávat nevyžádané rady. Stačí se však podívat na volební výsledky nedávných eurovoleb a porovnat aktivitu čelních politiků KDU-ČSL. Možná, že se ten český Sebastian Kurz jmenuje Tomáš.
