Česká politika by potřebovala importovat trošku amerického čaje. Alespoň tak si to myslí Teodor Marjanovič ve svém komentáři ve čtvrteční MF DNES. Přemítá nad tím, jestli je v našich geografických šířkách prostor pro aktivitiscké hnutí podobné americké Tea Party. Poukazuje tak na potřebu očisty stojatých vod české politiky, čímž mimoděk nechává vytanout dědictví tzv. oposmlouvy a jejím současným komunálním klonům. Jenže, nebyly ty pokusy o očistu sotva nedávno přinejmenším dva?
Česká politika by potřebovala importovat trošku amerického čaje. Alespoň tak si to myslí Teodor Marjanovič ve svém komentáři ve čtvrteční MF DNES. Přemítá nad tím, jestli je v našich geografických šířkách prostor pro aktivitiscké hnutí podobné americké Tea Party. Poukazuje tak na potřebu očisty stojatých vod české politiky, čímž mimoděk nechává vytanout dědictví tzv. oposmlouvy a jejím současným komunálním klonům. Jenže, nebyly ty pokusy o očistu sotva nedávno přinejmenším dva? Vzpomeňme na fenomén Věcí veřejných, které samy sebe prezentovaly jako nositele změny, jako štiku vypouštějící rybník těžkopádným kytovcům. Celospolečenskou poptávku po novém politickém stylu dokázala využít i TOP09. Ta vsadila spíše na konzervativní hodnoty a rozpočtovou disciplínu. Zatímco Věci veřejné lapaly nespokojené, spíše levicové voliče, Topka zabrala na ty konzervativnější a krom toho byla dostatečně cool, aby oslovila i fejsbůkovou generaci. Pokud by se tedy měla jedna ze stran přiblížit Tea Party, pak by to byla asi spíše TOP09. Zásadní rozdíl však v obou případech tkví v tom, že Tea Party roste zespodu, kdežto zmiňované politické strany vznikají shora. Nevyrostly tedy z lidového hnutí (ať to má v našich poměrech jakékoli zabarvení), tudíž se ve skutečnosti nemají o koho opřít. Využily ale dokonale oné poptávky, volání po změně. Nabízí se však otázka, zda jejich úspěch nebyl jen dobře marketingově zabalenou porcí Obamovské naděje. Potom stále zůstává prostor pro hnutí, které se ještě nenarodilo. Obávám se však, že jeho zrození bude mít háček. Krom toho, že český volič prochází zoufalou deziluzí v souvislosti se vznikajícími koalicemi v čele s pražskými magistrátními šíbry a dost možná už na možnost změny rezignoval, není možná ještě dostatečně dospělý, aby přijal za "své politiky" zodpovědnost. Stereotyp remcala nadávajícího v hospodě u piva na poměry není dosud překonán. Marketing a levné rohlíky jsou stále hlavní hybnou silou voličského rozhodování, byť bychom mohli mít dojem, že tomu v posledních volbách díky nástupu odpovědných z TOP09 bylo jinak. Způsob voličského uvažování však prozrazuje v plné nahotě úspěch hejtmana Palase v nedávných volbách do senátu. Tím dostává na frak teorie, že voliči TOP09 dali hlas reformám a rozpočtové disciplíně. Pravděpodobně volili spíše rozšafného lesníka Schwarzenberga s cimrmanovským nadhledem a špetkou nostalgie po c.k. monarchii. Dokud český volič nepřekoná svůj stín a nepodívá se politikům do tváře, bude donekonečna hrát pouze vedlejší roli. Byť se sklonem k iluzi, že fejsbůkový aktivismus vytvoří základ pro obrodu české politiky.
