Premiér Nečas uvedl jako jeden z hlavních důvodů volebního neúspěchu pravice v krajských a senátních volbách nepopulární reformy. Nebudou za tím neúspěchem ale spíše nepopulární politici? Nebo ještě lépe řečeno politici, kteří ztratili důvěru a měli by se spíše sami ztratit z obzoru?
Vyjmenovávat zde aféry politiků bych se styděl, laskavý čtenář je určitě znechucen dostatečně. Čemu se ale Nečas diví, když jeho volební kampaň vede jeden takový průšvihář? Nebo když jeho minstr financí z koaliční strany v médiích hlasitě vykřikuje, že jeho obvinění spolustraníci jsou nevinní, anebo si to rovnou v přímém přenosu rozdává s dnes už bývalým policejním prezidentem. Pravicoví voliči určitě nepřehlédli ani fakt, že se ministrem obchodu stal člověk napojený na jednoho z nejznámějších zákulisních hráčů přezdívaného kníže z Hluboké. Ostatně možná také proto v jižních Čechách porazilo ODS uskupení kolem Michala Doktora, poslance, který tuto stranu mimo jiné i z tohoto důvodu opustil.
Pravicovým stranám došla nejen schopnost sebereflexe, ale zdá se, že i pud sebezáchovy. Alespoň tedy těm stávajícím kormidelníkům pravice.
Voliči také „ocenili“ chování ODS v předchozím volebním období, kdy tato strana v některých krajích uzavírala koalice s ČSSD. Proč by voliči ODS, kteří se takto spálili, měli tuto chybu udělat znovu? A pokud mají reformy na úprk pravicových voličů vliv, tak zcela jiným způsobem. Když na jedné straně vláda zvyšuje daně a na druhé straně slyšíme, kolik peněz protéká přes pochybné projekty (které mnohdy s reformami souvisí – viz. nový systém na ministerstvu sociálních věcí), budou mít voliči pro takové reformy pochopení?
Přesto pravice jako taková není ztracená. V případě ODS to jasně ukázalo volební vítězství Jiřího Pospíšila, kterého Nečas odvolal pro jeho údajně špatné manažerské schopnosti. Ukazuje to, že pravicoví voliči jsou spíše zoufalí a stejně jako mnozí jiní nevidí jasnou volbu, a proto raději k volbám nejdou. Uvidíme, zda výsledky voleb (nikoli volební debakl jako takový, ale precizní analýza!) donutí českou pravici k sebereflexi a především k rozhodným krokům, které ji opět zpřístupní voličům.
