Má smysl se účastnit volebního běsnění? A co to s námi dělá? Pomáhají volby měnit svět k lepšímu? Existují jiné alternatiy?
Už se to blíží.
Cítíte to vzrušení?
Sázkové kanceláře vypisují kurzy na vítěze voleb.
Volební preference lítají vzduchem minimálně několikrát do týdne.
Komentátoři komentují. Analytici analyzují.
Politici debatují v debatách na všech frontách. Televize, rádia nebo noviny, které neuspořádají vlastní předvolební debatu, jakoby nebyly.
Facebook vře hádkami a chvílemi to vypadá jako občanská válka na život a na smrt. Oběšenci, vlastizrádci, psychopati, lůza, hloupé ovce, primitivové.
Ale nenechte se mýlit. To jsou přece volby, svátek demokracie.
Vypadá to, jako by se schylovalo k nějakému zásadnímu fotbalovému utkání a šikovaly se řady těch nejtvrdších fans.
Nebo je to válka?
Podle vyjádření některých politiků možná ano. A podle některých nás čekají zlomové volby v novodobé historii ČR. Někteří dokonce tvrdí, že se u nás odehraje bitva mezi demokracií a totalitou. Souboj mezi mocnostmi Dobra a Zla. Hotový Armagedon.
Na kterou stranu se přidáte?
A teď důležitější otázka: Dělají z nás volby lepší lidi?
Vzhledem k tomu, co s námi dělá předvolební kampaň a kam se posouvá celá debata, je odpověď celkem nasnadě. Volby rozdělují a polarizují a to extrémním způsobem. Možná je to jen zdání a možná jsou ti největší štváči jen nejvíc vidět. Ale když se podívám na aktuální průzkum popularity předsedů stran, tak veřejnost nejvíc fandí právě těm, kteří staví svou komunikaci na útocích, urážkách a štvaní proti vybraným skupinám lidí.
Touto optikou, nemohu si pomoct, je hlavním účelem předvolební kampaně rozdělit lidi do skupinek, vnutit jim bezmoc izolovaných jedinců a následně jim nabídnout záchranu prostřednictvím voleb.
Publicista Ray Filar to napsal přesně, byť asi trochu radikálně: "Očekává se, že sami sebe uvidíme jako izolované jednotlivce, kteří jsou bezmocní jakkoli se vzedmout - a volby jsou jednou z možností kolektivní organizace, kterou nám pečlivě servírují, protože to neohrožuje vládnoucí vrstvy. (...) Volby usměrňují náš nesouhlas, naše skutečné touhy po změně, do kontrolovaných a sankcionovatelných výstupů."
Pro mě z toho plynou dvě věci:
1. Politické strany cíleně polarizují společnost a vyvolávají nevraživost vůči ostatním skupinám; to vše umocněno pocitem bezmoci individualizovaných jedinců
2. Volby slouží jako katalyzátor skutečné touhy po změně, po lepším světě, po vřelejších vztazích a vzájemnosti; to vše transformováno do volebního hlasu odevzdaného straně, která to zařídí (dávám stranou skutečnost, nakolik je možnost volby redukována předvýběrem prostřednictvím masivních kampaní a předvolebních průzkumů)
Takže, dělají z nás volby lepší lidi?
A ještě jedna důležitá otázka: Pomáhají volby zlepšit svět?
Pokud připustíme alespoň teoretickou platnost zmiňovaných dvou tezí, je očividné, že se účastníme voleb především proto, že chceme něco zlepšit. Chceme změnu k lepšímu. Někde v sobě to máme zakódované. Každý si pod tou změnou samozřejmě představuje něco jiného. O to ale nejde. Důležité je, že ty pohnutky jsou motivované dobrými úmysly.
Jiná věc je, že přitom podléháme klamné iluzi budoucí pozitivní změny prostřednictvím vybrané politické strany. Předpokládám, že nemusím uvádět nekonečný seznam příkladů, kdy nějaká opatření přijatá vládou těžce poškodila určité skupiny lidí, nebo známé případy, kdy strana před volbami něco deklarovala, aby vzápětí udělala přesný opak.
Tak nějak má vypadat lepší svět?
Další věc je, že samotná "kultura voleb" v nás probouzí spíše to horší, jak popisuji výše. Takže bez ohledu na ryze teoretickou možnost, že nějaká vláda něco změní k lepšímu, máme aktuální stav, který odpovídá spíše občanské válce.
Řada lidí, voličů, se v této atmosféře uchyluje k tzv. negativní volbě. To je postup, kdy volí proti někomu, kdo se jim nelíbí, kdo je štve, kdo má podle nich zničující nápady. Je to pochopitelné. Jenže to není zrovna hlas pro lepší budoucnost.
Absurditu toho celého podtrhuje i to, že podle průzkumu CVVM z února 2016 si 85 % lidí myslí, že se politické strany zajímají pouze o hlasy lidí ve volbách, nikoli o jejich názory, a jen 48 % lidí se domnívá, že má vliv na fungování politiků.
Takže jak mohou volby změnit něco ve prospěch lidí, když tomu ani sami lidé nevěří?
Vyplývá z toho, že hlavním motivem k účasti ve volbách jsou spíše obavy a strach. Nikoli naděje, že volby něco zlepší.
Máme jinou možnost?
Vím, to je oprávněná otázka, na kterou po mně teď budete chtít odpověď.
Předně bych rád uvedl, že pokud neexistuje dobrý důvod k účasti ve volbách, máme právo se toho neúčastnit. Žádná morální povinnost nebo odpovědnost za budoucnost našich dětí ve vztahu k volbám neexistuje. Politici chtějí, abychom svým hlasem potvrdili jejich existenci, a proto je jejich věcí, jestli a jak nás dokáží přesvědčit. O tom jsem psal už dříve v jiném článku.
Netvrdím, že volit absolutně nemá smysl. To nechť si každý rozhodne sám. Osobně souhlasím s bývalým politickým komentátorem Českého rozhlasu Ivanem Hoffmanem, že účast ve volbách má pro nás smysl tehdy, pokud se objeví politická strana, která reprezentuje naši vlastní vizi a naše postoje.
(Poznámka: Pro Ivana Hoffmana by to byla strana, která je slušná a chce zrušit kapitalismus. To prosím chápejte čistě jako jeho politickou orientaci. Pro mě je stěžejní jeho postoj k volbám.)
Také jsem přesvědčený, bohužel čím dál více, že volby nemohou nic podstatného změnit.
Co myslíte, kdyby Mahátma Gándhí čekal na volby a potvrzení ze strany britského establishmentu, za jak dlouho by získala Indie nezávislost?
Takže pokud chceme opravdu něco změnit k lepšímu, musíme se o to postarat sami.
Dovolím si ještě jako malou motivaci v této věci ocitovat současného amerického křesťanského myslitele Daniela Schwindta a jeho knihu Nothing to vote for. Podle něj bychom měli vyměnit účast ve volbách za konkrétní akci.
"Musí to být akce, která je opravdu účelná v konkrétním směru; musí být založena na skutečné znalosti věci; musí se slučovat s našimi skutečnými potřebami: naší komunity, naší rodiny, naší víry atp. To vyžaduje nový přístup k politické aktivitě. Je na čase připustit, že parlament, politické strany a povýšení politici se stali nerelevantními. To znamená, měli bychom se starat více o sebe, než o střídání prezidentů (v našich podmínkách si dosaďte vlády). To znamená vypnout televizi a přestat si hrát na "obývákového politika". To znamená akci."
Závěrem ještě s dovolením v duchu výše napsaného přeformuluji otázku z nadpisu, kterou si kladu:
Jak se stát lepším a zlepšit svět okolo nás bez voleb a politických stran?
Pokud chcete konkrétní příklady, jaké možnosti napadly mě, pak vám nabízím 10 věcí, které můžete udělat místo sledování předvolebních kampaní, průzkumů a následování voličské poslušnosti a slepé víry ve volené politiky.
Co vy na to? ;-)
