Co přesně obsahuje závěrečný audit Evropské komise týkající se střetu zájmů premiéra Andreje Babiše, zatím nevíme. Je ale téměř jisté, že to nebude nic, co by jasně vyvrátilo dosud veřejně propíraná podezření.
Začíná být jasné, že skandály stávajícího českého premiéra nebude možné kupit do nekonečné výše.
Je také jasné, že Andrej Babiš nemá jinou možnost, než zarputile bojovat a stát si na svém. Pravda, nepravda. Na to se nehraje.
Také proto Babiš vypustil do prostoru ústy své ministryně Dostálové pohrůžku, že "Česko je připraveno se proti závěrům bruselských kontrolorů bránit". Ukazuje nám tím, co znamená řídit stát jako firmu. Jinými slovy vidíme v přímém přenose, kam to vše dospělo, a nakolik za těch několik let dokázal začlenit Českou republiku, potažmo přinejmenším státní aparát, do svého holdingu.
To je okamžik, kdy by se měly všechny ostatní politické síly spojit a něco takového opravdu rázně odmítnout. Zvlášť, když tvrdá beranidla Ištvána a Šlachty zůstávají schovaná ve skříni.
Nechápu, proč politici ještě dnes stále dokola točí o tom, že si má Babiš vybrat, byznys a dotace, nebo politiku. Babiš si vybral dávno a podle výsledků hospodaření holdingu se daří. Podle mě tu proto žádné dilema dnes už nestojí.
Řešení je jediné.
Našim úkolem dnes není bránit Českou republiku, potažmo Agrofert, před Evropskou komisí, jak slibuje ministryně Dostálová. Musíme bránit Česko před Babišem.
Připadá mi, či spíše udivuje mě, že většina tuzemských politiků zatím zaujímá poměrně rezervované postoje. Výjimky jsou a jim patří všechna čest. Faktem ale je, že opozice sama o sobě s nastalou situací nehne.
Na tahu je proto především ČSSD a Jan Hamáček.
Pokud se tedy Hamáček nezapomněl v Kavárně Pohodička v Náměšti nad Oslavou, jak ukazuje jeho poslední veřejné vyjádření z minulého čtvrtka na Twitteru.
Ale kdo ví, třeba dojí svůj dortíček, pak rázně bouchne do stolu a konečně se bude něco dít.
Držím palce!
