… a zase nás jdou zachraňovat. Evropská ekonomika belhá o holích, protože už neunáší tu nálož, kterou dostává od evropských takzvaných lídrů. Takže jí naloží ještě a to rovnou 300 miliard eur. Takovou částku plánuje do evropské ekonomiky napumpovat v příštích třech letech novopečený předseda Evropské komise Juncker.
Vnímám ekonomickou teorii, která se snaží obhájit masivní veřejné investice do ekonomiky tvrzením, že tím oživí ekonomiku. Ale může to z dlouhodobého pohledu fungovat? (Pokud to vůbec může fungovat krátkodobě.) Logiku „půjčíme si a bude líp“ jsem nikdy moc nechápal. Velmi dobře ale chápu, co subvence tohoto typu způsobují. Vytlačují soukromé investice, poškozují trh, zadlužují státy a v neposlední řadě obírají daňové poplatníky, protože někdo ty hrdinské akce musí zaplatit. O přiživování korupčního prostředí ani nemluvě. Nebo o těch investicích budou rozhodovat nadlidé?
A tak zatímco Čína (!) ohlašuje reformy, kterými chce podpořit svůj ekonomický růst (například sníží daně drobným podnikatelům a seškrtá celou řadu souvisejících poplatků), evropští socialisté vymýšlejí nové podpory a dotace. A opět, kdo to zaplatí a z čeho?
Kladu si otázku, zda je to bezradnost, tendence nebo jen jakýsi druh lehkovážnosti, se kterou nikým nevolení bruselští byrokrati hazardují s evropskou ekonomikou a její globální konkurenceschopností. Pokud mě někdy přepadne sounáležitost s těmi, kteří chtějí odejít z EU, tak jsou to přesně ty chvíle, kdy se dozvídám o záchranných akcích eurohrdinů.
Je to jasné, Juncker si za 300 mld. eur postaví po celé Evropě ony pověstné pomníky a my se můžeme přihlásit na bezplatný kurz o finanční gramotnosti a o tom, proč není radno, aby do našich domácností vstupovaly úvěry a půjčky. EU na to určitě vypíše nějaké kvalitní projekty.
