Rošády a jedy

Nástup jedovatých politických garnitur bývá často jen nedomyšlenou reakcí voličů na selhání tradičních mocenských struktur!

Na webu Pražské botanické zahrady je reklamní nápis tohoto znění: „Celý rok 2021 se nese v duchu Jedovatých rostlin.“ Vnímá-li někdo takovou upoutávku na celosezónní řadu internetových přednášek jako nevhodnou, jako marketingové hlazení proti srsti, nelze mu to mít asi za zlé. Růst jedů během pandemické krize, předzvěst krizí přicházejících, je přece nabíledni. Především otravná jsou ale další a další odhalení pochybných kvalit řady správců věcí veřejných během těchto mimořádných poměrů.

Projevem stále přibývajících politických toxinů u nás je také rozmach předvolebního alibismu. Konkrétně zejména neustálé střídání mediálně nejsledovanějších ministrů. Zatím poslední výměna pána všeho krizového zdravotnictví, „zimního ministra“ Jana Blatného, přitom zjevně souvisí i s geopolitickým „jucháním“ kolem vakcíny Sputnik V. Za ní u nás nekriticky kope kdo jiný, než Miloš Zeman se svou rodinou a klienty, mezi nimiž vyniká premiér Andrej Babiš. Abychom ale nekřivdili, odpůrci ruského medicínského přípravku vidí často stejně černobílé jako pan prezident, a tak jim Sputnik automaticky splývá s jiným propagandistickým pojmem – Novičok. Do této jurodivé skupiny patrně náleží též předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová. Její poslední vrcholný produkt dialektiky svázal nedávný dovoz Sputniku na Slovensko s údajným Putinovým plánem na sesazení premiéra Igora Matoviče. Jarou myšlenku vůdkyně „Tradice-Odpovědnosti-Prosperity“ raději více nekomentovat, nicméně se jeví jasně, že nejenom Matovič, pověstný politický kašpar, je obětí svého řemesla.

Možností aktuálního srovnání politiků obou zemí se však vynořuje daleko víc. V Čechách je společenskopolitická situace za Babiše nepříjemná, zneklidňující, zralá na co nejbližší změnu. Na „Slovači“, po necelém roce zdiskreditovaného Matoviče, vysloveně tristní. Tím se ale rozhodně čtenářstvu nepředkládá pomyslný prášek na uklidnění, nýbrž naopak. Varování, kam až se lze ve střední Evropě dopracovat. Slovenští analytici hovoří o rozkladu státu, jejž de facto nezáměrně stvrdila i vpravdě aprílová kabinetní rošáda. Dosavadní premiér Matovič se skrze ni stal ministrem financí, dosavadní ministr financí Eduard Heger převzal jejím prostřednictvím otěže personálně takřka nezměněné vlády. Což je o to svéráznější, že Heger je stranickým podřízeným Matovičovým a jeho nová pozice se tak pravděpodobně rovná (ne)odvislosti šaškovy marionety. Oba zmínění manažeři v čele státu se dávno stali synonymy nezodpovědnosti, nekompetentnosti, svéhlavosti či iracionality, přičemž přes osmdesát procent voličů jejich dosavadní politiku odmítá.

Nástup takhle jedovaté garnitury byl v podstatě, podobně jako u nás, jen nedomyšlenou obrannou reakcí společnosti na předchozí úpadek tradiční pravice a levice. Pamětihodné poučení z krizového slovenského vývoje nám přináší bývalý velvyslanec SR v Praze a Budapešti Peter Weiss: „Antipolitičtí populisté se chovali, jako by stát byl jejich hračka. Ukázali, že jsou nebezpeční nejen pro demokracii a stát, ale i pro životy a morální a psychické zdraví občanů.“

Obdobný komentář publikoval Deník(.cz)