Staronová politická supernova

Ano, hovořím o Michaelu Kocábovi. Přesně o něm. Posílám mu tímto vzkaz.

Vzpomínám na dobu již dávno minulou, kdy písně Pražského výběru zněly mým pokojem a kdy jsme pod stejnou kulisou trhali chmel na střední škole. V té době jsem si říkal, že ten chlapík není hloupý a něco v té hlavě má. Pak přišla revoluce a jeho snaha ukončit dočasnost pobytu sovětských vojsk na našem území. Za to mu přísluší dík a tímto mu skládám poklonu. Stejně tak jsem ocenil i jeho následný odchod z politiky. Bohužel tím výčet pozitiv končí.

Na jeho ekonomické působení v investičním fondu a celou následnou lavinu, kterou to spustilo jsem se už tak pozitivně nedíval. Protože to však šlo mimo mě, upřímně řečeno mi to bylo jedno. Až donedávna, kdy jsem zjistil, že se chystá jeho politický restart.  Tiše jsem si říkal: „Chlape, proč tam zase lezeš?“ Naštěstí voliči ohodnotili tuto snahu stejnou mincí, kterou bych použil i já. No neuplynulo ani pár měsíců a máme ho tu znovu. Tentokrát zamířil na ministerstvo, které jeho předchůdkyně proslavila naprosto neuvěřitelnými zhovadilými nápady. Chvílemi mi to totiž připadalo, že to snad ani nikdo vážně nemůže myslet a jedná se jen o jakýsi černý humor, či o specifický humor importovaný do našich zemí z Kazachstánu. Nebyl, vše bylo míněno smrtelně vážně. O to hůř.

Malinkou, malinkatou chvilku jsem si myslel, že by osoba Michaela Kocába mohla tohle zbytečné ministerstvo alespoň umravnit. Mýlil jsem se. Oni tam snad mají nějakou epidemii, neb hned první nápad pana Kocába ohledně bourání vepřína byl ze stejného soudku, ze kterého nás dlouho krmila paní Džamila. To, že je to snad nakažlivé pak potvrdil další nápadem s kvótami na ženy v politice a kdoví kde ještě. Měl jsem sto chutí mu napsat něco silně nesouhlasného. No rozhodl jsem se jinak.  

Pane Kocábe. Posílám Vám jeden vzkaz. Podobnost s jistými texty není náhodná. Možná Vám přijdou trochu povědomé. Zkuste se nad nimi zamyslet. 

Zde je:
Znal jsem jednoho takovýho chlápka, co moudrosti moc nepobral. A studu ani kapka a lhal a přesně jak se říká rozum mdlý vůle chabá, ale touha po novotách veliká. Tak ten pán se o vše nové velmi interesoval. A nebyl to jen pán, z pána jen klobouk měl. A nemyslel to snad ani zle - starosta
Však bohužel, na co šáh tam sto let tráva nerostla. Když u kolíbky jeho sudičky stály tak se na něj ty dámy vykašlaly. A zůstala tam jen jedna ta smůla, ta stará běhna. A čím víc se snažil pomáhat, tím víc ten chudák škodil. A když mu to někdo naznačil, tak hrách jen na zeď hodil. A ještě jednu vlastnost měl, že byl splachovací. Jedněmi dveřmi ho vykážou, už druhými se vrací.

Copak to netušíš, kam tahle cesta vede? Že v těch svejch možnostech ztratíš i zbytek sebe? Stojí snad ten starej krám za takovouhle spoušť? Zaprodat se těm potvorám a vztahy změnit v poušť? Prachy, jenom prachy nečekají, jen po nich sáhneš a už tě mají. Osudem nehneš, ty víš starou belu, tak přestaň už fňukat. Tak už to chodí, máš svou klientelu, smůla se vyzná, ta ví kudy kam. Dál, v kulisách města, hledáš skrýš, kde nikomu nevadí, že tančíš jak torpédo se síťkou ve vlasech, v saku ze záclon a s dřevěnou růží, která nevoní, ale vždy navodí tu děsně uštvanou radost těch tvých klackovitých let, které si nedáš vzít, i když jsou třeba už pryč.
A tak dál stále hledáš tu skrýš v politice s tím správným trendem… Tak to už je moc, to je snad zlej sen. Ta marnost a noc…a pak zas ten den. A všechno ti z rukou padá a cosi si na tebe šahá… Ty fakt se domníváš, že všechno má čas, nejdřív si nahrabat, pak vem to ďas? Využít možností, byť čert Ti je dal?

A tak dál stále hledáš tu skrýš kde neuslyšíš to proklaté: Ten si to krásně zavařil, nikdo ho už nemá rád. Kdyby se tolik nesnažil, akorát.  Hrome, ten chlapík vymýšlí kraviny, kousla ho snad Tarantule, nebo co?