Každý člověk je odpovědný za sebe, svou rodinu a své blízké. Součástí odpovědnosti musí být i právo na OBRANU.
GLOCK 17
Každý člověk má právo na obranu zdraví, života a majetku svého, svých blízkých nebo i jiných osob. Obrana může být intenzivnější, než samotný útok, aby ho odvrátila. Nesmí být zbytečně kriminalizována.
Místo, čas a způsob útoku vybírá útočník. Napadená oběť je v nevýhodě, proto její obrana nemůže a nesmí být posuzována optikou člověka sedícího v bezpečí, který má čas si vše řádně promyslet, ale musí se chápat, protože napadený reaguje ve stresu a šoku. Je-li tedy obrana intenzivnější a způsobí-li útočníkovi újmu, nesmí být tato chápána automaticky jako nepřiměřená a musí se jasně deklarovat, že vinu nese útočník.
Je nepřípustné aby později v klidu a bezpečí jiní lidé rozhodovali, jak se měla oběť bránit a jaká obrana by byla lepší a co všechno si kdo a jak měl připravit a další spekulace. Při obraně málokdo jedná s chladnou hlavou a je na útok připraven. Znásilňovaná žena, která nahmatá kámen a utluče násilníka nesmí být vláčena soudy za zabití či dokonce vraždu.
Každý člověk má mít právo vlastnit prostředky osobní obrany v souladu se zákony a příslušnými předpisy. Je nepřípustné toto právo omezovat. ( Určovat délku čepele nože, zakazovat obranné spreje, nařizovat kolik a jakých zbraní smí člověk vlastnit atd. viz britská a německá cesta. Zločinci a násilníci zpravidla nejsou těmito restrikcemi zasaženi a naopak mají jistotu, že se oběť nebude jak mít bránit. Jinými slovy sebereme-li ze společnosti legální zbraně k obraně, vyzýváme tím zločince k nerušenému působení, protože jim zůstanou ty nelegální zbraně. Ve VB tato restrikce měla za následek mnohonásobný nárůst zločinů spáchaných se střelnou zbraní.)
Oběť trestného činu musí požívat nadstandardní právní ochrany státu, nikoliv útočník.
Práva oběti musí být nadřazena právům zločince a oběť se nesmí bránit se strachem, že pokud se ubrání a přežije, tak že bude léta vláčena po soudech a bude jí zlikvidován slušný život včetně úcty okolí.
