Štědrovečerní pohádka je náš národní fenomén a mnoho rodin nemění svůj rituál, kdy po večeři a rozdělení dárků následuje štědrovečerní sledování pohádky. Rodinná soudržnost, příjemné vzpomínky, ale...
čt
Letošní Vánoce ovládla nová pohádka Duch nad zlato na ČT, která ve sledovanosti jasně předstihla pohádku nejoblíbenější – Tři oříšky pro Popelku na Nově.I naše rodina, byť s dětmi značně odrostlými, rovněž sledovala novou pohádku a popravdě se nám nedařilo na ten pohádkový mix režiéra Zelenky pozitivně naladit. Triky, obsazení v čele s paní Jiřinou Bohdalovou, která hrála nesympatickou hamižnou babici, ale pravé pohádkové uspokojení se nedostavilo.
Nějak se ty nové pohádky nedaří, připitomělí čertíci a podobná havěť u pana Trošky, „přebohdalkováno“ u pana Zelenky a nikdo nový na obzoru. Fakt nuda. Již jsem zoufal, že jsem nějaký divný. Naštěstí v tom nejsem sám, jak jsem se dočetl ve shrnutí Jana Jandourka v Reflexu: http://www.reflex.cz/clanek/kultura/53646/vyhazejte-filmove-pohadkare-at-uz-to-dela-nekdo-jiny.html
Krásně shrnuto, včetně vychválení možných „nových pohádkářů“, jako např. Terezy Boehmové a dalších. Také se přimlouvám, dejte příležitost někomu úplně jinému, nerad totiž přiznávám, že za komunistů bylo něco lépe. U pohádek je to zatím bohužel pravda. Příští rok uplyne 30 let od natočení mé oblíbené pohádky – S čerty nejsou žerty. Nebylo by hezké oslavit to v roce 2014 nějakou opravdu „jinou“ pohádkou? Takovou, která by s námi zacloumala, až bychom ji zhodnotili slovy Petra Nárožného: „Je to rebel!“
