Tak nám schválili ganju, řekla by snad kanadská posluhovačka. Kanada se přidala k myšlenkově progresivním zemím a legalizovala trávu. Jaký důvod ale ve skutečnosti stojí za její přetrvávající kriminalizací v mnoha jiných zemích?
Nejprve úředně: Oficiálně ta floskule zní nějak jako legální užívání marihuany pro rekreační účely. Člověk si tak bude moci trávu v nějaké formě kupovat (nejspíš v pytlíku, jako tabák), a dokonce si bude moci několik rostlinek pěstovat doma. Vše je samozřejmě přísně regulováno, nicméně určitý posun to je.
Já bych se ale na tuto problematiku rád podíval z poněkud jiného úhlu pohledu. Předesílám, že jsa velmi sváteční kuřák, účinky této blahodárné byliny, kterou lze vystopovat tisíce let do minulosti, sice celkem znám, nicméně o to tady vůbec nejde. Nesmyslnost stávajících zákonů o absolutním zákazu kouření tabákových výrobků ve všech hospodách mi také vadí čistě z principu, a nikoli proto, že sám cigarety kouřím; jako nekuřák bych se k tomu stavěl úplně stejně.
Nemám v úmyslu psát odborný článek plný jakýchsi pochybných statistik, čísel nebo zdravotních informací; od toho jsou tu jiní a je jisté, že v tomto smyslu už toho bylo vyplozeno mnoho. Víceméně nechávám stranou různá porovnávání se zmiňovaným tabákem, případně s alkoholem, včetně zjevné nelogičnosti stran legálnosti těchto těžkých a tělo devastujících drog v porovnání právě s marihuanou. Informace jsou dostupné, ovšem máte-li dostatečně silnou lobby a tvoří-li zmiňované legální látky jeden z hlavních obratlů ekonomické páteře země, pak očekávat otevřené, nezaujaté debaty na toto téma v oficiálním mediálním prostoru není příliš rozumné, alespoň ne v současnosti; to spíš přijde Godot. Ono je jednodušší lidmi manipulovat. Když už – kvůli své zjevné nepravdivosti – nestačil onen argument s návykovostí (psychicky návykové může být prakticky cokoli, třeba hraní počítačových her), vynořil se před lety názor říkající, že se jedná o tzv. vstupní bránu ke „tvrdým drogám“. Ve skutečnosti je to samozřejmě nesmysl, protože je to – jako vlastně všechno ostatní – striktně individuální, a co může fungovat u jednoho, nemusí u dalšího ani vzdáleně. Je to stejné jako tvrdit, že pokud si dám v neděli ke knedlu zélu pivo, za chvíli skončím na dvou láhvích rumu denně. Prostě blbost. Ale proč si v rámci takovéto své agitky nesehnat nějakou ztracenou existenci v podobě těžkého narkomana, který vám pak za pár šupů (prachy na další dávku) na kameru řekne prakticky cokoli? Jak jednoduché to je. Neobstojí ani onen rádoby argument tvrdící, že by byl po legalizaci každý druhý zhulený a jak by to tady pak proboha vypadalo. Na konzumaci by se samozřejmě vztahovaly stejné, nebo spíš příslušně upravené restrikce jako na alkohol (z hlediska práce, řízení motorových vozidel atd.). A nevšiml jsem si, že by se země, v nichž je tráva legální, dusily v marihuanovém kouři, potácely se na okraji krachu nebo se jim byť jen snižoval ukazatel HDP…
Jak jsem uvedl, informace obsahující porovnání mnoha účinků marihuany s alkoholem a tabákem jsou volně k dispozici, a kdo je schopen dívat se na věc objektivně, může si je vyhledat.
Tento článek je ale trochu o něčem jiném, a sice o skutečných důvodech stojících za kriminalizací konzumace plodů této rostlinky. Lidé přemýšlející a snad trochu znalí se na to možná podívají z ekonomického úhlu pohledu. A nebudou se v tom mýlit, nicméně je to pouze první rovina. Co mám v tomto případě na mysli? Když teď vynechám výjimky, v principu je to tak, že člověk, který si zakouří trávu, vypije méně alkoholu – zejména tedy tvrdého – a vlastně se u něj snižuje i konzumace tabáku. Nebudu zde rozebírat různé účinky marihuany na chuťové pohárky a zažívací systém obecně, zájemce nechť si provede příslušné experimenty sám, nicméně pakliže nejste vyloženě „zhulenec“, který v tom jede od rána do večera (právě oni bývají často zmiňováni, jako kdyby to byla ta jediná varianta kuřáka trávy – stejně jako kdyby u alkoholu existovaly pouze možnosti naprostý abstinent vs. těžký notorik a nic mezi), pak na vás jako na příležitostného konzumenta tráva působí velice specificky a například je téměř nemožné dát si pak normálního „panáka“ tvrdého, alespoň ne bezprostředně poté. Znovu upozorňuji, že se pro účely tohoto textu nemůžu vyhnout určité míře zobecnění, protože jinak bych musel psát mnohastránkovou studii, což mým záměrem není. No a tabák, tím si občasný uživatel svého jointa sice naředí, nicméně i jeho spotřeba bude vlivem marihuany částečně snížena. Jenže to stát přece nechce, když si uvědomíme, že právě alkohol a tabák jsou jedněmi z nejvýdělečnějších průmyslů u nás, jak jsem již zmínil. Ono se to na těch číslech už podepisuje. Mladí lidé generace mileniálů, ale zejména „Generace Z“ hulí čím dál více, a čísla „legálních drog“ jdou tedy dolů.
Přitom by se dalo říct, že kdyby ten státní aparát trochu přemýšlel a trávu po vzoru Kanady a dalších zemí legalizoval, omezil by tím černý trh, mohl by ji prodávat a vydělával by tak spoustu peněz, které takto třeba tratí právě na cigaretách a tvrdém alkoholu. Jinde to jde, proč ne u nás?
Jenže ono to ve skutečnosti souvisí s druhým úhlem pohledu, s určitou vyšší rovinou, k níž se vlastně konečně dostávám. Ta má ovšem jistý filozofický přesah a jde zároveň mnohem hlouběji. Erudovanější nechť si tomu říkají třeba hledisko sociálního inženýrství.
Podíváme-li se na věc z pohledu státní mašinerie, pak systém nepotřebuje, aby mu lidi kouřili trávu a byli ovlivňováni jejími účinky na globální úrovni. Stát nemá zájem na tom, aby se lidé začínali znovu spojovat s přírodou, aby přemýšleli o nesmrtelnosti brouka, dívali se na hvězdy a především si uvědomovali, jak směšný celý ten cirkus je a že je to vlastně všechno jenom hra, jak říkával Bill Hicks. Ne, systém naopak potřebuje, aby lidé užívali pouze legální nabuzující drogy (kofein, nikotin), z nichž ještě k tomu hegemonie pěkně tyje, přes víkend se pak „zresetovali“ a vyčistili si hlavu pomocí alkoholu a v pondělí ráno zase pěkně naběhli do fabriky nebo kanclu. Volnomyšlenkářští diverzanti jsou pro státní aparát naprosto kontraproduktivní. Jak pak může ono soukolí zla fungovat, když si kolečka začnou uvědomovat svůj absurdně otrocký status?
S tím, jak padají kriminalizující zdi všude kolem, spadne jednou samozřejmě i ta naše. Je to pouze otázka času, k nám se pokrok dostává zpravidla s jistým zpožděním (že by to souviselo s problematikou poměru cena/rychlost na poli tuzemského internetu?). Jak dlouho to bude trvat, není ovšem na politicích – na nichž toho je ve své podstatě vlastně velice málo –, nýbrž zase jenom na úrovni vědomí obyvatel.
Téměř nulová konzumace lidí jako já tím asi nijak ovlivněna nebude, ovšem takovýto zjevný vývojový posun a další náznak skutečné svobody nám všem určitě umožní dýchat zase o něco volněji.
