„Objasněte prosím, proč neplatíte televizní poplatky,“

vybaflo na mě před pár týdny z jakéhosi cáru papíru. Žádné „dobrý den“, žádné „laskavě Vás žádáme o informaci“, nic.

Naopak, výhrůžná věta několikrát větší než zbytek textu mi tento bezostyšný rozkaz ve stylu dostavte se k odvodu plivla do obličeje hned na úvod. 
Doposud jsem byl víceméně zvyklý na to, že když se alespoň trochu orientuju v běžné legislativě a vím, co si kde musím zařídit, abych pak v tomto báječném systému neměl jeden průšvih za druhým, v podstatě by si na mě nikdo (rozuměj stát) neměl dovolovat. Zní to naivně, vím. Tenhle befel mě ovšem zastihl nepřipraveného, a to jak z hlediska obsahu, tak formy (v tomto případě stavím obé na roveň). 

Po důkladném studiu (cca deset minut na netu) jsem se nestačil divit. Nebudu zde popisovat detaily příslušných zákonů, ostatně mě ani nezajímají a většinu čtenářů nejspíš taky ne. Překvapen jsem byl nicméně už tím, jakým způsobem vlastně na mou stávající adresu (na níž bydlím rok a půl) televizní a rozhlasový moloch přišel. Mnoho lidí to asi dávno ví, ale kdo z vás přece jenom ne, tak vězte, že jste-li odběratelem elektřiny, pak zákony této země umožňují televizní „Radě“ nebo komu vyžádat si od tohoto poskytovatele vaši adresu, kterou pak bez problému obdrží, aby vás následně mohla začít lustrovat – protože se jí zdá podezřelé, že ačkoli odebíráte elektřinu, neplatíte jí za televizi a rádio. Už toto by bylo na samostatnou písemnou práci v libovolné kombinaci sfér a oborů humanitních, psychologie, demokracie, kleptokracie a dalších. 

Po prvotním šoku jsem ale tu pravou Ameriku teprve začal objevovat. Prý mám-li doma přijímač s integrovanou televizní kartou, musím platit, i kdybych žádné kanály neodebíral. Je to zvláštní. Představte si následující příklad: Koupíte si počítač. Ať už laptop nebo stolní, dneska už má každý zabudovánu síťovou kartu. Bydlíte v domě s několika dalšími byty, a jelikož ostatní zde mají internetovou anténu, budete muset za internet platit i vy – a to přesto, že k němu vůbec nejste připojeni, nemáte žádnou smlouvu, a tudíž tuto službu nijak nevyužíváte. Že je to blbost? Jenže právě na tomto principu podle všeho ona televizní a rozhlasová hydra operuje. Čili kdybych si chtěl koupit televizi, abych si ji připojil k počítači a mohl sledovat své filmy nebo hrát hry na velkém plátně, poplatkům za kanály se nevyhnu, přestože do přístroje ani nepovede anténní přípojka – prostě je v něm karta a hotovo. 

Poznámka: Žádný takový přístroj nevlastním a televizi jsem vlastně neměl nikdy (což je asi z dosavadního textu zřejmé). Její světlejší stránky si dobře pamatuju z dob dětství (protože Magion a spol. byla paráda, o tom žádná), ovšem také vnímám současný stav, pokud tomu například někde na návštěvě chvilku věnuju pozornost. V takových okamžicích si uvědomuju, že někdy by stačilo i deset minut a televizi bych vyhodil z okna, i kdybych nějakou doma měl. 

A další nehoráznost navrch: Měl jsem dvě možnosti – buď papír vyplnit a poslat poštou, nebo provést obdobu přes internet. Myslíte ale, že dopis obsahoval něco jako „přikládáme ofrankovanou obálku s nadepsanou adresou, případně vám první platbu automaticky snížíme o deset korun za náklady spojené s tiskem a skenem formuláře a připojením k internetu“? Zkuste hádat.
Nakonec jsem zaškrtl políčko, kde jsem svatosvatě odpřisáhl, že televizor nevlastním. Čekal jsem někde pod tím požadavek „zde stvrďte vlastní krví“, ale kupodivu tam nic takového nebylo, alespoň zatím ne. 

Ačkoli tedy žádný přístroj s televizní kartou doma nemám, mohu kohokoli ubezpečit, že pokud bych si takovou věc za účelem pouhopouhého připojení k počítači pořídil, ani by mě nehnulo, abych odváděl nějaké desátky. Byl to snad M. Luther King, kdo řekl: „Člověk má morální povinnost porušovat amorální zákony.“
(Disclaimer: Samozřejmě se jedná o pouhou fabulaci a celý tento článek je čistá fikce.)

Co je ale podstatné: Tohle je přesně ten okamžik, kdy člověk vidí, jaká je skutečná realita vztahu státní aparát versus člověk. Ano, versus. Jistě že se v tomto případě zdánlivě nic moc neděje, navíc to stojí něco kolem stokoruny – jenže ve skutečnosti jde samozřejmě o princip, jako vždy. Člověk vnímavý a ještě ne zcela ochočený může vidět, jak se zde zákon, který má být na jeho straně, v reálu obrací proti němu. A pokud to poslušně odkýváme, spirála se samozřejmě bude odvíjet dál, toto je pouze začátek. V mezičlánku například budete chtít někomu darovat něco, co postavil váš předek vlastníma rukama, a v takovém případě jste ovšem ještě donedávna museli státnímu aparátu dovolit uhryznout si jistý podíl. Prostě jen tak. Podvody podobného typu mají krycí jméno „daň“. A finále se odehraje tak, že zapomenete zaplatit jakýsi nesmysl (klidně ve zde popisovaném ranku) a ve výsledku skončíte v rukou státem posvěcené mafie, bušící vám na dveře v doprovodu uniformované složky, která vám bezpochyby přišla pomáhat a chránit vás.

Když člověk registruje, co všechno tady už tak nefunguje a jak moc je to značné části lidstva jedno, neubrání se někdy rozhořčení, a to i v případě takovýchto zdánlivých detailů – i zde se přece jedná o určitý všeobjímající princip. 

Ale jaké je nitro člověka, taková je země. 

PS: Omlouvám se za negativní článek; už pár měsíců jsem nedostal výplatu a poslední dobou tak trochu strádám. Všem přeju krásný den a mějte se rádi. 
Vzato jinou optikou, stejně jsou to všechno jenom problémy prvního, pardon, druhého světa…