Leccos už bylo napsáno, přesto přihodím polínko. Nejsem žádný historik, ale… neprchali z naší země lidé za války? Neprchali odtud za minulého režimu, a dokonce v několika vlnách? Paralela se sama nabízí, a přece…
Nepamatuju si ovšem, že bych ve kterékoli učebnici četl něco o tom, že by tehdy po náměstích západních měst chodili pitomci s maketami šibenic a skandovali cosi o tom, že Čechy tu nechtějí a ať si ti pivní smíškové, chytráci a zloději táhnou zpátky, odkud přišli. A pokud tam případně zatím žádní nedorazili, že by snad místní alespoň zajišťovali bdělou prevenci, i kdyby se měli na ukázku za jednoho z nich převléct (frčelo už tenkrát ono moderní kombo ponožky & sandály?). Mimochodem, nedávno jsem dokonce narazil na jeden zajímavý fakt, který říká, že ač lidé migrovali převážně na západ, byly mezi zeměmi bez problému vítajícími naše občany i, považte, Afganistan nebo Sýrie…
Ono je hezké pobírat od nějakého spolku gigantické přídavky – ale vracet něco? Pchá! Nechme teď stranou morální stránku věci; existují povinnosti, které člověk jakožto člen určitého svazku má, a pokud tyto povinnosti neplní, zadělává si na průšvih. My na to ale půjdeme ignorantsky, tedy vyčůraně, že? Brát ano, vracet už ne a nějaký zákon rovnováhy či akce a reakce ať se jde bodnout, beztak nám to zatím prochází.
(Jinak ohledně nějakého takového svazku nemám než toto: z velice globálního hlediska a nadhledu ze značné výšky nejsem ze spolků podobného typu nadšen a dokázal bych si představit, že jednou bychom mohli být natolik vyspělí a samostatní, abychom se ničeho takového účastnit nemuseli, jako je tomu dnes v množství pokročilých západních zemí. Ostatně, ve skutečnosti je to pouze otázka času. Jakékoli globální centralizování moci tohoto typu je vždy ošemetné, respektive řekněme rovnou škodlivé, přičemž příkladů by se jistě našlo dost. Na druhou stranu je ale třeba seznat, že nelze ignorovat přítomnost a onen exit by v naší stávající situaci, v tomto rozpoložení, náladách a strukturách zde panujících, znamenal krok minimálně o takových třicet let zpátky do minulosti. Podíváme-li se na stoupající fašizující tendence, stupiditu masových hysterií, mentalitu mnoha lidí, nehorázný populismus bezskrupulózních politiků a samozřejmě všudypřítomné parcelování a rozkrádání za oponou, stala by se z nás tímto krokem výspa civilizace řadící se po bok rozvojových zemí východní Evropy se zpátečnickým režimem, které netřeba jmenovat. Situace je už teď natolik absurdní, že se u nás v porovnání s ostatními dokonce příliš nedaří ani tzv. politické korektnosti, kterou se svůj problém vnitřního rozkladu pokrytecky snaží maskovat západní společnosti.
Takže jakkoli se mi to zajídá a v nitru sváří, s ohledem na současnou situaci u nás – z obecně společenského pohledu vskutku nepříliš radostnou – bych s výstupy z nějakých uskupení tohoto typu prozatím počkal.)
Tak tedy: že by desetimilionová, tzv. demokratická země neměla prostředky na to, aby zde pomohla několika málo lidem? (Lhostejno, jakého věku, ale u těch mladších je to samozřejmě tristnější.) To už jsme skutečně abdikovali na jakékoli přemýšlení (o humánnosti nemluvě) a nejsme schopni pohybovat se v ničem jiném než v myšlenkových extrémech? Život není černobílý; nikdy nebyl, nikdy nebude. Jak je možné, že se ve třetím tisíciletí, v jednadvacátém století, v demokratické společnosti o takových věcech musejí neustále vést tak složité, rozsáhlé a nejednoznačné debaty? Tolik se ten svět začíná podobat jistým třicátým létům, až z toho mrazí.
Kolikrát ještě budeme muset opakovat ty samé nesmyslné chyby, než se z toho konečně poučíme a budeme se moci posunout dál?
Na závěr několik dohromady možná téměř poeticky se tvářících vět:
Až se bude psát rok 20xx
Až si lidi budou i za prezidenty volit šílence
Až budou cigára stát stovku, a člověk ani nebude moct kouřit v hospodě
Až budeme vybíjet živočišné druhy jako na běžícím pásu
Až si budou lidi dobrovolně nechávat do těla implantovat čipy
Až si budeme planetu mrvit tak, že i počasí bude jeden velký extrém
Až budou lidi i na obyčejných pozicích nahrazováni roboty
Až už pravda, utopená v marastu blbostí, nebude nikoho zajímat
Až si nebudeme pamatovat ani to, co bylo před dvaceti lety
Až se povedou zástupné války z vylhaných důvodů
Až se budeme všichni topit v černobílosti
A až bude každý myslet jenom sám na sebe
…tak si snad konečně řekneme, že v takové šílené sci-fi dystopii se přece nedá žít.
